Truhla byla z akáciového dřeva, potažená uvnitř i zvenku čistým zlatem. Z toho vidíme, že truhla smlouvy je obrazem Krista. Na truhle smlouvy ležela velká zlatá deska, slitovnice o rozměrech 2,5 krát 1,5 lokte, a na ní byli cherubíni ze zlata. Zde přebýval Bůh v oslepujícím a nepřistupitelném světle. Světlo bylo obklopeno temným oblakem, neboť „neuzří mne člověk, aby živ zůstal“ (2. Mojžíšova 33,20).
Naštěstí nežijeme pod zákonem, nýbrž v době milosti (Římanům 6,14).
Ti, kteří patří Kristu, smějí nyní s odkrytou tváří spatřovat slávu Páně (2. Korintským 3,18).
Když vidíme, co bylo uchováváno v truhle smlouvy, ukazuje se opět, že truhla smlouvy je obrazem Krista.
V truhle smlouvy ležel zákon deseti přikázání. Jen Kristus, když byl na zemi, mohl říci Bohu: „Zákon tvůj jest uprostřed nitra mého.“ (Žalm 40,9) Pán Ježíš nesl Boží zákon ve Svém srdci.
Dále byla v truhle smlouvy zlatá nádoba s mannou. Podle Jana 6 je Kristus ta pravá manna, pokrm pro putování. Svatyně svatých je obrazem nebe. Tam už manna nebude zapotřebí. Proč tedy zde manna byla? Tam nahoře bude nebeskou vzpomínkou na požitek, který jsme z Krista měli už zde na zemi.
Za třetí byla v truhle smlouvy Aronova hůl, která rozkvetla (4. Mojžíšova 17). Mandloňový strom kvete jako první ze všech stromů a mluví tím o novém životě po smrti (zimě). Proto má tato hůl souvislost se vzkříšením, s Kristem jako vzkříšeným Vítězem, s živým Nejvyšším knězem.
Slitovnice přikrývala truhlu smlouvy. Zde byl Boží trůn. Byl z čistého zlata. Tady přebýval ten třikrát Svatý, ten Všemohoucí (Izaiáš 6,3). Tento trůn by musel být trůnem soudu, neboť pod ním ležel zákon, který Izrael přestoupil. Bůh bydlel uprostřed hříšného lidu a vlastně by jej musel zničit, navěky zavrhnout. Ale jednou v roce zde nejvyšší kněz kropil krví.
Krev mluvila o dokonalé Oběti. Skrze krev se tento trůn soudu stal trůnem milosti (Římanům 3,25).
Cherubíni jsou nejvznešenější stvořené bytosti. Jsou strážci Božího trůnu. Cherubíni s obnaženým mečem zavřeli Adamovi a Evě cestu zpět do ráje (1. Mojžíšova 3). Ale ve stánku stojí ve spojení s milostí. Jejich křídla se prostírají nad slitovnicí. Jejich tváře hleděly jakoby v údivu dolů na krev, kterou byla slitovnice pokropena (3. Mojžíšova 16).
Velký Nejvyšší kněz, Pán Ježíš, prošel nebesa a přinesl Svou krev do Boží přítomnosti. Přečti si k tomu Židům 4,14-16 a 9,11.12. V nebi teď není trůn soudu, nýbrž trůn milosti. A šťastný je ten, kdo nyní přijde k tomuto trůnu, aby byl omilostněn, aby dosáhl Boží přízně. Doba milosti trvá už téměř 2 000 let, ale blíží se ke svému konci.
S opětným příchodem Krista začne doba soudu. Potom bude doba milosti u konce a nikdo už nebude moci být spasen. Pak bude příliš pozdě a pro všechny, kteří se neobrátili, zůstane už jen jiný trůn: trůn soudu.
Ve Zjevení 20,11-15 vidíme mrtvé, velké i malé, jak stojí před velkým bílým trůnem. Tam už nikdo nebude zproštěn vin. Všichni, kteří nepřišli k trůnu milosti, budou stát před hrozným, majestátním trůnem. Uslyší své odsouzení a budou muset souhlasit: „Zasloužil jsem si tento soud kvůli svým hříchům. Na zemi jsem záchranu nepřijal. Nyní budu navěky uvržen do jezera ohně. Není to Boží vina, že jsem ztracen. Bůh se mnou jednal pln lásky, chtěl mne zachránit, ale já jsem nechtěl.“
Jaké to budou nikdy nekončící výčitky svědomí! Pláč a skřípění zubů: „Kdybych býval poslechl! Teď jsem provždy venku v temnotě. A byl jsem záchraně tak blízko.“
Je naší vroucí modlitbou, ba ještě více: je to Boží vroucí přání, abys ty, který tuto knížku čteš, byl šťastný pro tento čas i pro věčnost.
Byli jsme venku, daleko od Boha.
Byli jsme hříšníci, nepřátelé.
Měli jsme velkou vinu a zasloužili jsme si, abychom provždy zůstali venku v bídě, v temnotě a ve věčné noci.
Vešli jsme otevřenými dveřmi. Pán Ježíš byl těmi dveřmi.
U oltáře jsme viděli Boží lásku k nám. Bůh nechal na kříži usmrtit Svého jediného Syna.
Tam jsme nalezli smíření a pokoj s Bohem.
Pak jsme přišli k umyvadlu. Tam došlo k posvěcení a očištění skrze Boží slovo.
A ve zlatém domě jsme nalezli blažené obecenství s Bohem.
Převyšovalo to všechna naše očekávání. Viděli jsme bohatství Pána Ježíše ve svícnu, stolu a zlatém oltáři.
Skrze oponu jsme přišli do nebeského světla, které obklopuje Boží trůn. Tam je náš domov, tam chce Bůh mít ztracené hříšníky.
Je to sen? Ne, je to skutečnost.
Spatřujeme to nyní vírou, brzy to uvidíme ve skutečnosti.
Jak velká je Boží láska!
Jak velká je Jeho milost!
Jak obdivuhodná je Osoba,
která to vše způsobila!
Kdo je Jemu rovný…?
„Tak praví ten, který svědectví vydává o těchto věcech: Jistě přijdu brzo.“ (Zjevení 22,20)
Až přijde a vezme Svůj lid domů, zazní nebeskými prostorami věčný chvalozpěv nesčetného množství vykoupených. Bude to mocný sbor dokonalých hlasů za doprovodu harf.
Tomu, „který zamiloval nás, a umyl nás od hříchů našich krví svou, a učinil nás krále a kněží Bohu a Otci svému, jemu buď sláva a moc na věky věků! Amen.“
Budeš tam také?
Půjdeš s Ním, až přijde, aby vzal Svůj lid do Svého zlatého domu?
Jaká to bude úžasná věc, být tam provždy!
Smíš jít také.
Jsi vítán!
To jest to věčné smilování,
jež všemu zdání uniká.
Toť náruč Toho, jenž se sklání,
by omilostnil hříšníka.
On těm, kdož v hříchu ztraceni,
dnes v Kristu dát chce spasení.
Ta milost všechna poskvrnění
pro Kristovu krev shlazuje
a pokoj všem i odpuštění
na všech stranách se zvěstuje.
Spasení vzácné z milosti
je stále ještě v platnosti!
V této knížce je vše vysvětleno krátce a zhuštěně.
O významu Stánku by bylo možné říci mnohem více.
Z toho důvodu byste měli číst Bibli, studovat Boží slovo! Udělejte si na to čas, zvláště vy mladí. Je to zlatý důl.
Jděte do hloubky. Bude to stát čas a námahu, ale každý, kdo se věnuje takovému studiu, bude bohatě odměněn.
Získáte poklady, které jsou trvalé, dozvíte se více o Pánu Ježíši. On je tím největším pokladem, a tak budete zbohaceni!