„Výrok slova Hospodinova o zemi Chadrak; a na Damašku se usadí (neboť Hospodin má oko na lidi a na všechna pokolení Izraele) a také na Emat, které s ním hraničí, na Týrus a Sidon, protože je velmi moudrý. A Týrus si vystavěl pevnost a nahromadil stříbro jako prach a ryzí zlato jako bláto ulic. Hle, Pán jej vezme a jeho moc v moři zbije; a on sám bude ohněm stráven.“ (9,1-4)
Kapitolou 9 začíná druhá část knihy proroka Zachariáše. Kapitoly 9-11 mluví prorocky o Kristu, Králi a Pastýři. Kapitoly 12-14 jsou Boží výroky o „posledním dnu“.
Konečným účelem všech proroctví je představit nám Krále. Tento Král přišel v Kristu Ježíši. Jeho jméno je: „Předivný, Rádce, silný Bůh, Otec věčnosti, Kníže pokoje. Rozmnožení panování a pokoj nebudou mít konce na trůnu Davidovu a nad jeho královstvím, aby je upevnily a podepřely soudem a spravedlností, od nynějška až na věky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.“ Tak popisuje prorok Izaiáš slávu tohoto přicházejícího Krále (Iz. 9,6).
První verš této kapitoly začíná poprvé v tomto prorokovi úvodními slovy „Výrok slova Hospodinova“. Také začátek třetího oddílu v kapitole 12,1 začíná těmito slovy. Může se to jevit nepříliš důležité, ale je dobré dbát na vše, neboť nic se neděje bez úmyslu. Bůh nám chce představit jednotlivé fáze svého konání. Tak zvláště věrný ostatek na konci dnů bude zasvěcen do jeho plánů. Bůh činí ty své hodnými, aby byli účastníky a spolu znajícími jeho úmysly.
Také první verš poukazuje na to, že Bůh obrátil své oko nejen na všechny lidi, nýbrž na všechna pokolení Izraele. Bůh vidí, co my nevidíme, neboť před našima očima jsou jen dvě pokolení, Juda a Benjamin, ostatních deset pro naše poznání zmizelo. Jaká utěšující myšlenka, že Bůh ví o všech těch, kdo Mu patří, a i když to může vypadat tak, jako kdyby na ně zapomněl, přece Bůh na ty své nikdy nezapomene! Chtějme si být této vzácné skutečnosti vždy vědomi!
Do zorného pole božského konání přicházejí nyní od Boha vzdálené pohanské národy:
„Aškalon to má vidět a bát se; také Gáza, a má se velmi chvět, a Akaron, neboť jeho očekávání zklamalo. A král bude vyhlazen z Gázy, a Aškalon už nebude obýváno. A bastard bude bydlet v Azotu a vyhladím pýchu Filistinských. A odstraním jeho krev z jeho úst a jeho ohavnost z prostřed jeho zubů; a také on zůstane našemu Bohu a bude jako kníže v Judovi a Akaron jako Jebuzejský.“ (9,5-7)
Tyto verše se doslovně naplnily o 174 roků později. Alexandr Veliký si po bitvě u Issu v roce 333 př. n. l. vynutil vstup do země Chadrak = Sýrie (verš 1). „A na Damašku se to slovo usadí“, tj. prorocké slovo se u Damašku naplnilo. To platí také pro Emat, město a městský stát severně od Palestiny. Bylo to bohaté obchodní město, ležící na řece Orontes, a padlo rovněž. Tentýž úděl postihl Týrus, mocnou, silnou, bohatou a za nedobytnou považovanou mořskou pevnost, jakož i kulturní, chytrý Sidon, který byl také podroben. To je obdivuhodný a přesný historický dokument Svatého písma!
Je ale jasné, že tehdejší naplnění Zachariášova proroctví ještě není konečným naplněním. To zůstává uchováno pro konec dnů, jako také i potom přešly mnohé války a soudy nad těmito městy a národy, které ale neměly žádný prorocký charakter.
„A rozbiji pro svůj dům tábor před válečným vojskem, před tam a sem jdoucími, a žádný utlačovatel přes ně už nebude přecházet; neboť nyní jsem to viděl svýma očima.“ (9,8)
Zde máme výslovné prohlášení Božího slova, že nyní už žádný utlačovatel nepotáhne přes jmenovaná města. Bůh se nebude věčně hněvat. Opět se nad lidmi slituje a obrátí se k nim v milosti. Nic ze všeho dění na této zemi neujde jeho zraku. „Oči zajisté Hospodinovy spatřují všecku zemi, aby dokazoval síly své při těch, kteří jsou k němu srdce upřímného /nerozděleného/.“ (2. Par. 16,9) Nikdy nezoufejme v těžkostech a zkouškách, i když jsou vysoké jako hory! Bůh má východisko, i když naše oči ho nevidí. Jsi-li slabý, pak je On, náš věrný Bůh, silný a mocný!
„Jásej hlasitě, dcero Siona; pokřikuj, dcero Jeruzaléma! Hle, tvůj Král k tobě přijde: spravedlivý a Zachránce on je, pokorný a jedoucí na oslu, a to na hříběti, mláděti oslice.“ (9,9)
Kristus vjel do Jeruzaléma pokorně a v ponížení a byl uvítán jásavým: „Hosana, Synu Davidovu!“ Ale jak brzy následovalo fanatické: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“ Přesto zůstává toto triumfální přijetí jen stínem budoucího plesání, když Izrael pozná v Kristu svého Krále, toho Krále, kterého předtím probodli. Pak už nebude následovat žádné: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“ Sion bude jásat a Jeruzalém pokřikovat, Hospodinu se dostane cti, která Mu také náleží.
„A vyhladím válečné vozy z Efraima a koně z Jeruzaléma, a válečný luk bude vyhlazen. A bude mluvit pokoj k národům; a jeho panování bude od moře k moři a od řeky až ke končinám země. A ty – pro krev tvé smlouvy propustím také tvé zajaté z jámy, v níž není voda.“ (9,10-11)
Nyní přišel den, ve kterém žádné nepřátelské vojsko, ani ze severu ani z jihu, nepotáhne skrze Jeruzalém. Až do té doby válečné vozy, válečný luk a váleční koně neodpočinuli, nyní ale budou všichni společně zničeni a odstraněni. Už se nebude mluvit o válkách a už nebude slyšet válečný křik. Národy přijmou od Krále pokoje poselství míru a všichni se Mu radostně a ochotně poddají. Rozsah jeho panování a hranice země budou ještě mnohem větší a půjdou dále, než tomu bylo i ve dnech nejvyššího lesku a slávy krále Šalomouna. Také bude pravým Melchisedechem, pravým Knězem, který se ujme svého lidu, a pravým Králem, který bude vládnout ve spravedlnosti. Jeremiáš byl kdysi kvůli svému svědectví uvržen králem do jámy. V době přicházejícího Antikrista tu bude opět mnoho mučedníků. Hospodin ale osvobodí z jámy všechny zajaté.
„Navraťte se k pevnosti, vy vězňové naděje! Už dnes zvěstuji, že ti nahradím dvojnásobně.“ (9,12)
Během antikristovské doby soužení mnozí uprchnou z Jeruzaléma a stáhnou se do útočištných míst, která pro ně Pán připravil. Nyní ale je Antikrist odstraněn, nebezpečí přestala a oni se mohou bez bázně vrátit do Jeruzaléma. Jsou nazváni „vězňové naděje“. To je charakter věřících za všech časů. Je možné je uvěznit, mučit, sužovat, ale nikdy jim nebude možné vzít jejich drahou naději, neboť tato je zakotvena v lásce Boha Otce, a kdo nás bude moci „odloučit od lásky Boží, která jest v Kristu Ježíši, Pánu našem“ (Řím. 8,39)?
Jeruzalém už není soužené město, stal se bezpečnou pevností, neboť v něm bydlí jméno Hospodinovo. Bude jim nahrazeno dvojnásobně. Už prorok Izaiáš na to poukázal: „Potěšujte, potěšujte lidu mého, dí Bůh váš. Mluvte k srdci Jeruzaléma, a ohlašujte jemu, že se již doplnil čas uložený jeho, že jest odpuštěna nepravost jeho, a že vzal z ruky Hospodinovy dvojnásobně za všecky hříchy své.“ (Iz. 40,1.2) „Místo vašeho pohanění budete mít dvojnásobek, a místo hanby budou prozpěvovat nad podílem jejich; proto v zemi jejich obdrží dvojnásobek, budou mít věčnou radost.“ (Iz. 61,7 – přel.) Dvojnásobné požehnání na poli, dvojnásobné požehnání v rodině, dvojnásobné požehnání a plnost Hospodinova všude!
„Neboť jsem si napjal Judu, naplnil luk Efraimem; a vzbudím tvé syny, Sione, proti tvým synům, Řecko, a učiním tě jako meč hrdiny. A Hospodin se nad nimi zjeví a jeho šíp vyletí jako blesk; a Pán, Hospodin, bude troubit v troubu a přitáhne v bouřích jihu. Hospodin zástupů je zastíní; a stráví a pošlapou kameny praku; a budou pít, prokřikovat jako od vína a budou plni jako obětní misky, jako rohy oltáře.“ (9,13-15)
Tyto verše nalezly své předběžné naplnění v makabejských bojích proti následníkům Alexandra, Syrským, asi o 350 let později. Je to předběžné ukázání uchopení se země, ke kterému dojde na konci dnů. Musíme si stále znovu uvědomovat, že prorok Zachariáš se ani slovem nedotýká Boží Církve v dnešní době, neboť ta nikde není předmětem proroctví Starého zákona. Hospodin zachrání Izrael a zbije jeho nepřátele. Doba milosti uplyne a znovu se nevrátí.
„A Hospodin, jejich Bůh, je v onen den zachrání, zachrání svůj lid jako stádo; neboť oni jsou korunní kameny, zářící na jeho zemi. Neboť jak veliký je jeho půvab a jak velká jeho krása! Zrno dá růst mládencům a mošt pannám.“ (9,16-17)
„Hosanna!“: „Zachraň přece!“ se naplní. Hospodin vyslyší svůj lid, neboť je to jeho lid, stádo jeho pastvy. Ti jeho budou viděni v půvabu svého Hospodina; v panenské čistotě a v kráse svého Vykupitele. Jeho lesk spočívá na jeho celé zemi; jeho stádo a jeho hrdinové budou viděni v jeho nádheře. Jejich sláva je podobná zářícím drahokamům v jeho koruně. Zrno a mošt tu budou v plnosti a každý nedostatek přestane. Mládenci a panny kvetou a rostou v božské známosti. Mnozí z nich sice prošli mučednickou smrtí, neboť nezapřeli jméno Hospodina a v těžké době byli věrní. Epištola Židům říká o takových věřících: „Ženy přijímaly mrtvé své vzkříšené. Jiní pak roztahováni jsou, neoblíbivše sobě vysvobození, aby lepšího dosáhli vzkříšení. Jiní pak posměchy a mrskáním trápeni, ano i vězeními a žaláři. Kamenováni jsou, sekáni, pokoušeni, mečem zmordováni; chodili v kůžích ovčích a kozelčích, opuštěni, souženi, a zle s nimi nakládáno, jichžto nebyl svět hoden, po pustinách bloudíce, i po horách a jeskyních, i v doupatech země.“ (Žid. 11,35-38) Jaký slavný den to bude, když Hospodin si sám představí ty své. Pak to, co zde trpěli, bude viděno v drahokamech, jimiž Pán ozdobí vítěze. Také Daniel píše: „Ale ti, kteří jiné vyučují /rozumějící/, skvíti se budou jako blesk oblohy, a kteří k spravedlnosti přivozují mnohé, jako hvězdy na věčné věky.“ (Dan. 12,3)
Tak nám byly v této kapitole představeny tři velké pravdy: