Kniha proroka Zachariáše je bohatá na obrazy a je to velká radost, zahloubat se do těchto obrazů. Vše není vidět na povrchu, ale poslušné a po světlu žíznící srdce má před sebou důl nejvzácnějších a velmi vážných věcí. Boží radostí a zalíbením je uvádět nás do těchto prorockých věcí. Nemáme porozuměním zůstávat dětmi, nýbrž máme růst k plnému růstu muže v Kristu Ježíši (Ef. 4,13).
„A opět jsem pozvedl své oči a viděl jsem: A hle, letící svitek /role/. A řekl ke mně: Co vidíš? A já jsem řekl: Vidím letící svitek, jeho délka dvacet loket a jeho šířka deset loket.“ (5,1-2)
Kapitoly, o kterých jsme dosud uvažovali, nám ukazují požehnání, která jsou dána věrným. Z toho vyplývá nyní otázka, co se stane s těmi, kteří odmítli přijmout nabídku Boží milosti. Dvě vidění naší kapitoly nám o tom dávají informaci v „letícím svitku“ a v „éfě“. Obojí jsou vyobrazení soudu, který přijde na bezbožný Izrael.
Všimněme si nejprve letícího svitku. Prorok vidí mocný svitek, roli knihy. Je dvacet loket dlouhý a deset loket široký. Je samozřejmé, že se přitom nemůže jednat o skutečnou knihu. Letící svitek mluví o tom, že Bůh všechny své plány a rady uložil ve svém Slově a že On sám bude bdít nad tím, aby se uskutečnila i ta poslední podrobnost.
Zjišťujeme, že míry svitku odpovídají mírám svatyně. Velesvatyně v chrámu, která, jak je známo, měla tvar krychle, obnášela ve své výšce, délce a šířce 20 loket. Ve velesvatyni stála truhla smlouvy a byla překryta křídly cherubínů. Rozpětí křídel obnášelo 10 loket. Význam není obtížný: Je to Boží svatost v soudcovském konání. Bůh je nejen láska, On je také spravedlnost. Je nejen Spasitel-Bůh, je také Soudce živých i mrtvých. Bůh nám zjevuje svou lásku skrze své Slovo. Ale je to také jeho Slovo, které bude soudit lidi. Totéž máme v roli knihy. Boží slovo je živé, proto také ta role knihy letí (je živá). Jeho Slovo není mrtvá litera. Není to lidské slovo, které se naplní někdy nebo nikdy. Také nikdo nemůže beztrestně nedbat na Boží slovo.
Ve vidění letícího svitku je vysloveno zlořečení nad mravními pochybeními. Ve druhém vidění je vysloven soud nad náboženskými přestoupeními. Krádež a falešná přísaha jsou zvlášť zmíněny; jsou to prohřešky proti Bohu a proti lidem. Božím očím, které procházejí celý zemský okrsek, nic neujde. Bůh vidí vše, ví vše a vše přivede na soud. Poznáváme zde celý zkažený stav člověka. Učinil z Božího chrámu jeskyni lupičů (Mat. 21,13). Malachiáš podává o odpadlém lidu stejný úsudek: „Hned ode dnů otců vašich odešli jste od ustanovení mých a neostříhali jste jich. … Vaše slova byla proti mně vzpurná.“ (Mal. 3,7.13)
Kniha (role, svitek) je nám ve Svatém písmu ukázána ze tří hledisek:
Milý čtenáři, jsi v bezpečí? Skryt před neúprosným soudem? Jestliže ne, pak pojď ještě dnes do Ježíšovy zachraňující náruče! Skloň se v pokání a obrácení před tím Svatým a On tě v milosti přijme a ukryje před přicházejícím hněvem!
„A mluvil ke mně: Toto je zlořečení, které vychází na povrch celé země; neboť každý, kdo krade, bude smeten podle toho, co je napsáno na této straně svitku; a každý, kdo falešně přísahá, bude smeten podle toho, co je napsáno na oné straně svitku.“ (5,3)
Kdysi kráčely po této zemi svaté nohy Syna člověka. Přinášel požehnání, ale lidé Ho nepřijali. Domy Mu zůstaly zavřené. Neměl, kde by mohl složit svou hlavu (Luk. 9,58). Nyní přijde jiný, zjedná si vstup do každé chatrče, do každého paláce, nic a nikdo se nemůže bránit, žádná brána a žádná závora ho nepřidrží venku. Jeho jméno je zlořečení. Vypravil se, aby zastrašil zemi. Nepřináší požehnání, neboť jeho příchod znamená nelítostný soud.
„Nechal jsem ho vyjít, praví Hospodin zástupů; a on přijde do domu zloděje a do domu toho, který při mém jménu falešně přísahá; a bude přebývat v jeho domě a zničí ho, jak jeho dříví, tak i jeho kameny.“ (5,4)
Lidé nedopřáli Pánu také žádné ubytování, nyní přijde zlořečení. Nezváno a nevítáno. Aniž by se ptalo, vstoupí do každého domu. Tam se ubytuje, tedy tam zůstane. Nikdo nemůže přimět nevítaného hosta, aby se vzdálil. Kam vstoupí, tam zůstane. Dovedeme si vykreslit hrůzu této skutečnosti? Nuže, vzpíral ses dát Pánu ve svém domě a ve svém srdci místo? Následky odmítnutí Pána ti byly také známé. Pak budeš navěky muset sám sobě připisovat ten úděl a stále opakovat: Já jsem nechtěl! Důvěřoval jsi domu, který sis sám vystavěl. Věřil jsi, že jeho dřevo a jeho kamení budou vzdorovat věčnosti, a on se zboří jako domek z karet. Všiml sis dobře těch čtyř kovářů ve druhé kapitole? Ano, ti nebyli vybaveni tak, aby vzbuzovali důvěru. Jejich nástroje, jinak určené k dobrému, se staly nástroji soudu a zkázy. Vykonají soud, ačkoli zasluhují soud. Oni sami a jejich domy budou smeteny soudem.
„A anděl, který se mnou mluvil, vystoupil a řekl mi: Pozvedni přece své oči a viz: Co je to, co tu vychází? A já jsem řekl. Co je to? A on řekl: To je éfa, která vychází; a on řekl: To je její vzezření v celé zemi.“ (5,5-6)
Ve druhém vidění naší kapitoly vidí Zachariáš éfu. Éfa je dutá míra. Je také ještě větší dutá míra, chomer. Éfa byla jednotková míra. Jeden chomer měl deset éf. My známe také například hektolitr, ale jednotková míra je litr. Éfou se měřily plody. V éfě ale Zachariáš ve svém vidění neviděl žádné plody, nýbrž ženu.
„A hle, byla zdvižena okrouhlá deska z olova; a tam byla žena, která seděla uprostřed éfy. A řekl: Toto je ta bezbožnost; a uvrhl ji doprostřed éfy a uvrhl na její otvor olověné závaží. A pozvedl jsem své oči a viděl jsem: A hle, tu vycházely dvě ženy a v jejich křídlech byl vítr a měly křídla jako křídla čápa; a zvedly tu éfu mezi zem a nebe.“ (5,7-9)
Žena, kterou Zachariáš vidí sedící v éfě, měla jméno bezbožnost /bezzákonnost/ a ukazuje zároveň, že míra hříchu je plná. Olověnou deskou byla uzavřena plná míra hříchu. Představuje to v první řadě odpadlý Jeruzalém. Ten, poněvadž zavrhl svého Mesiáše, bude zasažen těžkým závažím (olověná deska), ze kterého se nemůže osvobodit. Přes spolek národů, přes mnohonásobné sliby není Izrael skutečně svobodný. Stane se svobodným teprve tehdy, když ho Bůh osvobodí. „Kde je Duch Pána, tam je svoboda.“ (2. Kor. 3,17)
Čáp je podle Písma nečistý pták. Ty dvě ženy, které nyní vycházejí, mají křídla jako čápi a pozvedají éfu mezi zem a nebe. Všechno je nečisté: éfa, obsah, nosič. Jaká zkáza!
„A řekl jsem andělu, který se mnou mluvil: Kam tyto nesou tuto éfu? A on mi řekl: Aby jí stavěly dům v zemi Sinear; a když ten bude postaven, tu bude tam usazena na své místo.“ (5,10-11)
Jaké zahanbení! Neobřezaní, kteří jsou představováni těmi dvěma ženami, vedou od Boha odpadlý Izrael do Bábel do zajetí. Sinear je Babylon, kolébka modlářství. Historický Babylon zmizel, ale jeho duch zůstal. Izrael zřídil svůj dům v Bábel, ve zmatení a rozptýlení. Tu jej nalézáme ještě dnes: napomínající prst božské svatosti a nezrušitelnosti jeho slov. A křesťanstvo? Ach, to šlo stejnou cestou. Není to hrozné, mít „dům v zemi Sinear“? Co má křesťanstvo co hledat ve světě? Jak vážně píše Pavel věřícím Korintským: „Jaké společenství má spravedlnost a bezzákonnost? Aneb jaké společenství světlo s tmou? A jaký souhlas Kristus s Beliálem? Anebo jaký díl věřící s nevěřícím? A jakou souvislost chrám Boží s modlami?“ (2. Kor. 6,14-16)
Není to hrozné, místo být svatým ve všem chození a ve všem učení, provozovat modlářství?! Není to hrozné, nahrazovat božské příkazy světskými a kazícími zásadami?! Jak musí Bůh volat na odpadlé křesťanstvo: „Vím, kde bydlíš: kde je trůn Satanův,“ a: „Mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel a ona učí a svádí mé služebníky provozovat smilstvo a jíst modlám obětované.“ (Zj. 2,13.20)
Víme dobře, že se pro nás nejedná o zeměpisné pojmy, nýbrž o mravní pojmy, ne o místa, nýbrž o stav. Vrcholem křesťanského rozpadu na konci dnů bude velebení Antikrista, jak Pán sám řekl: „Když někdo jiný přijde ve svém vlastním jménu, toho přijmete.“ (Jan 5,43)
„Vítr v křídlech“ nám ukazuje, že okolnosti doby budou podporovat vývoj zlého. Bůh má svoji ruku ve všem dění. Dopouští rozvinutí zlého a rozmnožování odpadnutí. Když to ale uzraje, pak vykoná svůj soud nad vší bezbožností, vším odpadnutím a vší modloslužbou.
Věřící prožívá proto stále znovu, že vítr vane proti němu. Proto chtějme s energií víry plavat proti proudu, oddělovat se od všeho druhu zla, abychom šli hodně vstříc Pánu. Pospěšme si uniknout všemu, co je ve spojení se Sinear! Pán je blízko.