„Měsíce osmého, léta druhého Dariova, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi synu Barachiáše, syna Iddova.“ (v. 1) Tento osmý měsíc vyznačuje datum prorokových úvodních slov. Podobně jako Jeremiáš, měl Zachariáš dvojí charakter: proroka a kněze. Zde je nazván „Zachariáš, syn Barachiášův, syna Iddova“. Zmínka v Matouši 23,35 o Zachariášovi, synu Barachiášovu, který byl zabit mezi chrámem a oltářem, je oddíl, který se zjevně vztahuje ke smrti Zachariáše, syna Jojady, zabitého na příkaz Joasa (2. Par. 24,20-22), způsobila trochu potíže. Někteří vykladači si myslí, že oddíl v Matoušovi obsahuje chybu, když připisuje našemu prorokovi to, co je vyprávěno o synu Jojady. Můj skromný názor je, že tato chyba neexistuje. Jména Zachariáš a Barachiáš byla zdomácnělá v kněžském rodu. V Izaiášovi 8,2 se jako s „věrnými svědky“ Izaiášovými setkáváme s Uriášem knězem a se Zachariášem, synem Jeberechiáše, to jest Barachiáše. Toto jméno Barachiáš se zdá být jménem rodu. Zachariáš, syn Jojady, by tedy mohl být Matoušem nazván synem Barachiášovým, když by šel zpět k jeho původu. Tutéž poznámku by bylo možné učinit ohledně našeho proroka. Zachariáš byl syn Iddův (Ezdráš 5,1; 6,14), jednoho z kněží, kteří vystoupili zpět z Babylona s Jozue, nejvyšším knězem, a Zorobábelem (Neh. 12,1.4). Pod nejvyšším kněžstvím Jojakima, syna Jozue, „Zachariáš, syn Iddův“, znovu obdržel kněžství (Neh. 12,16), ale nikde, jedině v knize, kterou studujeme, není náš prorok nazván synem Barachiášovým, což se snadno vysvětlí, jestliže Barachiáš je hlava rodu. S takovými příklady se setkáváme často v chronologiích knih Paralipomenon, v knihách, které jdou zpět až do doby návratu ze zajetí a byly napsány přesně ve dnech našeho proroctví. Viz například to, že Hur je po pěti generacích v 1. Paralipomenon 4,1 nazván „synem Judovým“.
Skutečnost, že Zachariáš byl kněz, dává zvláštní charakter jeho proroctví, kde kněžství hraje roli nejvyšší důležitosti.
Slovo Hospodinovo přišlo tedy k Zachariášovi, řkoucí: „Rozhněval se Hospodin na otce vaše velice. Protož rci těmto: Takto praví Hospodin zástupů: Navraťte se ke mně, praví Hospodin zástupů, a navrátím se k vám, praví Hospodin zástupů.“ (v. 2-3)
Takový je začátek knihy: Pán oznamuje těmto uniknuvším z Judy, že byl velmi rozhněvaný na jejich otce, protože neposlouchali jeho proroky. Budou tyto slabé ostatky nyní pokračovat v poblouděních svých otců, nebo budou poslouchat Hospodinovo slovo? Není to vlastní zákon, o který se zde jedná, neboť proroky s ním nelze směšovat. Proroci bezpochyby připomínali lidu zákon a svědectví, aby učinili vážnou výzvu ke svědomí Izraele v době zkázy, ale zároveň stavěli před oči lidu Boží milost a milosrdenství. Izrael pochybil, ale Hospodin nemohl selhat a přes své soudy, které se staly nezbytnými, chtěl vůči tomuto lidu přese všecko uskutečnit své rady milosti. Proroctví nespočívá tedy pouze v sérii poselství, adresovaných provinilému lidu, aby probudilo jeho svědomí a oznámilo mu soudy, které se na něj vylijí, ono je také určeno k povzbuzení srdce věrných, když jim zjevuje, co pro ně Bůh chce učinit. „Navraťte se ke mně,“ říká Hospodin v těchto verších, „a navrátím se k vám.“ To jde mnohem dále než principy zákona. V nynějším dni, pod domácností milosti, jsou tato slova zrovna tak na místě jako tehdy a měli bychom jim věnovat vážnou pozornost.
„Navraťte se ke mně, a navrátím se k vám.“ Co jsme udělali se svědectvím, které nám Bůh svěřil? Je naše zkáza o hodně jiná než zkáza otců Judy? Zachovali jsme věci, které Bůh vložil do našich rukou? Odpověď nemůže být s pochybami. Pracovali jsme na chrámu Hospodinovu nebo na vlastních domech, jak Aggeus obžaloval lid? Žel, snažili jsme se jako oni usadit se pohodlně ve světě. Co nám zbývá, abychom činili? Vraťme se k Němu; cesta je otevřená. Je to snad nemožné, abychom se sami soudili a znovu se chopili toho, co jsme nikdy neměli opouštět? Jestliže budeme slyšet na tuto výzvu, budeme z toho mít odměnu: „Navrátím se k vám, praví Hospodin zástupů.“ Jestliže hledání našich vlastních zájmů způsobilo, že jsme ztratili společenství s Pánem, jde o to, abychom je znovu nalezli. Jestliže jsou naše srdce vysušená dechem světa, místo abychom hledali jeho zájmy, jestliže jsme otevřeli dveře modlám, suďme své cesty, vraťme se k Němu, a On se navrátí k nám, a my budeme znovu okoušet bohatství, jimiž jsme předtím opovrhli. Ona se neztratila; pokání je cesta, která nám k nim dá přístup. Už dlouhou dobu tehdejší lid, ponechávaje dům nedokončený, měl jiné starosti než Boží přítomnost v jeho chrámu. Hospodin cituje příklad jejich otců: „Obrátivše se, řekli: Jak uložil Hospodin zástupů učiniti nám podle cest našich, a podle skutků našich, tak učinil nám.“ (v. 6) Otcové se navrátili, ale teprve poté, co je zasáhly Boží soudy. Půjde tehdejší ostatek po stejné cestě, když Hospodin ještě čekal s jeho soudem? Tato otázka vyvstává i pro nás. Jestliže neuposlechneme Božích varování, nutně upadneme pod jeho kázeň. Kéž bychom pro své duše cítili důležitost začátku této kapitoly.
Začátek Malachiášova proroctví se nepodobá začátku Zachariášova proroctví. Místo slov „Navraťte se ke mně,“ Bůh řekl lidu: „Miloval jsem vás.“ Dojemná slova, která by bývala měla pohnout nejskrytějšími strunami jejich duše, avšak vyvolala jen reptání v těchto lhostejných srdcích: „V čem jsi nás miloval?“ (Mal. 1,2) Každá otázka, kterou položili Hospodinu, je novým svědectvím jejich zatvrzení. V Malachiášovi najdete devět otázek, v první části Zachariáše jich najdete dvanáct, ale klade je sám prorok. Vyjadřují jeho víru a jeho závislost na Pánu. Zachariáš, ačkoli je kněz a prorok, cítí svou nevědomost a svou neschopnost sám zkoumat Boží myšlenky; má jen jedno přání, přání obdržet přímo výklad božských hádanek. Napodobujme Zachariáše; prosme jako on a obdržíme jako on. Potřebujeme zvláště tuto závislost, abychom se mohli zaměstnávat prorokovými viděními. Představují nepřekonatelné těžkosti tomu, kdo jim chce rozumět svou inteligencí, ale každý, kdo v pokorné závislosti prosí Boha: „Co tyto věci jsou?“, dostane odpověď, která obnoví a upevní jeho víru, zvláště když začal tím, že si vzal k srdci tato jiná slova: „Navraťte se ke mně, a navrátím se k vám.“