P
říští den mohla jít Sára domů. Byla ještě bledá. Odpoledne se sešli Sammy, Matiuse a Sára u Parkerových.
„Ze včerejšího večera mně chybí několik hodin,“ řekla zamyšleně Sára. „Vím, že jsme byli venku ve vánici, a pak už nic nevím. Jak jsem se dostala do nemocnice? Kde jste byli vy?“
„Byla jsi v bezvědomí kvůli podchlazení,“ vyprávěl tiše Matiuse. „Měli jsme příšerný strach, že to nezvládneš.“
„Matiuse chtěl právě odjet, když tu se nad námi objevila helikoptéra,“ podával zprávu Sammy. „Tim Nuulak při svém letu do Coralu uviděl na radaru náš sněžný skútr. A Big z toho navlas přesně usoudil, že to musíme být my.“
„A jak věděl, že jsme na cestě?“ divila se Sára.
„To asi zůstane jeho tajemstvím,“ žertoval Matiuse. „No, nám se v každém případě notně ulevilo, když se ukázali Nuulakovi. Big tě nesl do helikoptéry,“
„Big, Big, … co že dělal?“ zakoktala se Sára.
Matiuse se Sammym se na sebe podívali a hlasitě se rozesmáli.
„Kdybys teď viděla svůj obličej, Sáro!“ Matiuse se smál, až se za břicho popadal.
„Big si o tebe dělal velké starosti,“ zvážněl Sammy. „Bez Nuulakových by celá ta věc pro nás určitě dopadla špatně.“
Sára vypadala velmi rozpačitě.
„Stalo se ještě něco,“ vysvětloval Sammy.
„Vyprávějte!“
Matiuse jen nepatrně zaváhal. „No, já jsem udělal rozhodnutí. Já – já jsem se stal křesťanem, tam venku ve sněhové bouři.“
Sára zářila. „Člověče, a já jsem to všechno prospala!“
Příštího dne před vyučováním se sešli Sammy, Matiuse a Sára s Bigem a jeho kamarády před třídou.
Sára šla k Bigovi a podala mu ruku. „Já, já bych ti chtěla poděkovat,“ řekla tiše.
„Ach, člověče, tvoji přátelé mně už mazali med kolem pusy,“ naříkal Big, „už je to nudné!“ Podíval se na Sáru a protáhl obličej do opravdu milého úsměvu. „Všechno je jasné,“ řekl. „Ale není to špatné, že už jsi zase na nohou. Jsi pravá Inuitka…“ Samy zrovna mocně kýchl. „…Zatímco ten bledý rampouch samozřejmě rychle nastydl.“
Sáře blýsklo v očích, ale Sammy řekl nedotčeně: „Ty si vaříš čaj také jen z vody!“
Big se před ním postavil rozkročmo a celý se napřímil. „Musíte si pospíšit s prací!“ vyzval ho. „Do rozhodnutí soutěže zbývá jen čtrnáct dní. Snažte se, ať nezvítězíme příliš lehce.“
„Chlubile!“ zavrčela Sára.
„Big má pravdu,“ řekl Sammy, když spolu seděli o velké přestávce. „Je nejvyšší čas, abychom konečně vyřešili záhadu s vojákem. S Arakovými informacemi by se nám to přece mělo podařit!“
„Možná bychom mohli najít tajný hangár a vyfotit ho, pokud ještě existuje,“ navrhovala Sára.
Matiuse se zamyšleně díval před sebe.
„Na co myslíš?“ ptala se ho Sára.
„Myslíte, že náš voják poklad opravdu nevzal s sebou, když tehdy prchal vrtulníkem?“
„Arakův otec si byl v tomto bodě úplně jistý.“
„Ale kde zůstal kufřík? Musel být přece těžký!“
Sammy pokrčil rameny.
Dnes odpoledne pojedeme na základnu,“ rozhodl Matiuse.
„Na tvém skútru?“
„Jasně. Včera odpoledne jsme ho přivezli,“ vyprávěl Matiuse. „Motor naskočil hned na první pokus.“
„Arak se vrátil!“ přivítala Aanja Sammyho, když přišel ze školy. „Našli s Johnem tvůj mobil s GPS teprve dnes ráno mezi polštáři na lavici. Baterie byla vybitá, a tak nemohli zavolat. Samozřejmě si dělali velké starosti!“
Sammy provinile přikývl.
Matiuse, Sára a Arak se sešli odpoledne u Parkerových.
„Arak s námi půjde na základnu,“ řekla Sára.
„Super!“
„Ano, pokud to dovolují podmínky soutěže!“ doplnil s úsměvem Arak.
„Nečetl jsem nic, proč bys nemohl,“ řekl Sammy. „Vždyť jsi také jediný svědek našeho příběhu.“
„Můžete jet terénním vozidlem,“ nabídl pan Parker. „Prosím, už žádné dobrodružství na sněžném skútru,“ dodal s komickým zděšením.
„Arak by si vždycky věděl rady,“ odporoval Sammy.
Ben Andaluk byl zjevně potěšen, když uviděl tři přátele a Araka. Ochotně otevřel závoru pro terénní vozidlo.
„Dnes bychom se rádi podívali na rozjezdovou dráhu,“ vysvětloval Sammy.
Ben přikývl. „Počínejte si jako doma,“ zažertoval.
„Pokud máte čas, pojeďte s námi k hangáru ,Aʻ, navrhl Arak. „Jsme na stopě docela zajímavé věci.“
„Rád!“ Ben zapnul hlasovou schránku, zavřel závoru, navlékl si bundu a nastoupil do terénního vozidla. „Po čem pátráte?“
„Vedle hangáru ,Aʻ, souběžně s přístupem k rozjezdové ploše má být malý tajný hangár pro vrtulník,“ vysvětloval Matiuse. „Třeba o tom něco víte?“
Ben překvapeně zavrtěl hlavou. „To slyším poprvé!“