D
ruhý den šel Sammy na kontrolu do zdravotního střediska. Od poslední návštěvy se rána uzavřela a Sammy napjatě čekal, co lékař řekne.
Doktor pečlivě vyšetřil nohu a ještě jednou ji zrentgenoval. „Rána se dobře zahojila,“ řekl spokojeně. „Myslím, že nebezpečí infekce už pominulo. Také místo, ve kterém byla noha zlomená, vypadá dobře a je už téměř v pořádku. Jestli chceš, dám ti na nějaké dva týdny chodicí sádru.“
„Jestli chci?“ Sammy by doktora nejraději objal. „Konečně zase do školy.“
Lékař se usmíval. „To jsi ji tak postrádal?“
„Samozřejmě. Je to přece nuda, když je člověk pořád doma.“
„Máš pravdu. Teď běž do ošetřovny. Řeknu sestře, co a jak.“
Za půl hodiny Sammy vyšel s rozzářeným obličejem ze zdravotního střediska. Tatínek si zatím vyřídil nějaké nákupy v supermarketu a teď na něho čekal na ulici. Vůbec Sammymu nemusel pomáhat do terénního auta, chlapec to zvládl sám. Když si sedl, vesele před sebe natáhl zasádrovanou nohu. Vítězoslavně zvedl pěst. „Samota končí!“
„Ty ubohý zajatče,“ láskyplně si ho dobíral tatínek. „Přitom tě Aanja, Matiuse i Sára doslova a do písmene rozmazlovali! Hned tak se nebudeš mít takhle dobře.“
„Já vím,“ usmál se Sammy.
Druhý den ráno zažil Sammy nové překvapení. Když se energickými kroky za pomoci berlí a chodicí sádry přiblížil ke své třídě, všiml si girlandy nade dveřmi. Na ní bylo napsáno: „Welcome,“ „Vítáme tě, Sammy!“ Ze třídy dokonce bylo slyšet hudbu. Celá třída byla ozdobena papírovými řetězy.
„Děkuji,“ mumlal Sammy. „Lidi, moc vám děkuji!“ S tak srdečným přivítáním nepočítal.
Big Nuulak ho kamarádsky plácnul rukou do ramene a jeho široký hnědý obličej se roztáhl do úsměvu. „Tak tu zase jsi,“ řekl svým chraplavým hlasem. „Člověče, vypadá to, že jsi ještě delší a hubenější než dřív, ty bledý špargle5 z jihu.“
„Dej si pozor, co říkáš, Bigáku,“ sykla Sára.
„Nech ho být, je to v pořádku,“ chlácholil ji Sammy. „Že ale vůbec víš, jak vypadá špargl,“ zazubil se na spolužáka.
Bigovy oči se zúžily, až z nich byly jen úzké štěrbiny. Ale pak pohodil hlavou dozadu a hlasitě se rozesmál. „Postaráme se, abyste zbledli ještě víc, až vyhrajeme první cenu nunavutské soutěže!“
„Dočkáme času,“ řekl Matiuse klidně.
V tu chvíli přišla do třídy učitelka matematiky a vyučování začalo.
Odpoledne se u Parkerů sešli Sára, Matiuse a Sammy.
„Rozhodně musíme tu soutěž vyhrát,“ řekla rychle Sára, „nebo být přinejmenším lepší než Big a jeho parta.“ Tváře měla červené a z očí jí sršely blesky.
„Ctižádost je dobrá a pěkná,“ řekla Aanja klidně. „Ale nenech se strhnout k tomu, aby se ze soutěže stal boj! Co je překážkou pokojnému soutěžení?“
„Big Nuulak!“ odvětila Sára rychle. „Pořád mě provokuje.“
„Tak se nenech vyprovokovat.“
Sára mlčela. Její maminka měla samozřejmě pravdu.
„Musíme si sestavit osnovu pro naši práci, abychom mohli posoudit, kolik informací budeme potřebovat,“ převáděl Sammy řeč na jiné téma. „Navrhoval bych, abychom začali s osnovou.“
„To je nudné,“ odporoval mu Matiuse a shrnoval si z čela hustý pramen vlasů. „Na co osnovu? Někde začneme a někde skončíme.“ Pohybem ruky si dal za ucho pramen svých hladkých černých vlasů a okusoval propisku.
„Musíme aspoň formulovat a vymezit téma,“ tvrdil Sammy.
„Má pravdu,“ mínila Sára.
„No dobře! Mně se zdá, že naše téma je zmizelý voják. A to ostatní bude pozadí. Zkusíme prozkoumat život toho člověka, jak jen to půjde. Kdo to byl, proč on a jeho lidé létali do Evropy, k čemu byly určené peníze v majorově kufříku. Proč s nimi utekl zrovna zde na severu.“
„Mně zajímá otázka, proč se vůbec Američané nechali zaplést do této války,“ trval na svém Sammy. „Měli bychom začít v ‚celosvětovémʻ měřítku a pak bychom možná mohli ukázat, jakou roli v událostech hrál ten voják. Zda byl jenom ziskuchtivý anebo si pro útěk s penězi zvolil pouze nevhodné místo, nebo zda za tím vězí ještě něco víc.“
„Dřív než napíšeme ten náš tlustospis, zeptáme se paní Andalukové,“ rozhodl Matiuse. „Rozhodně bychom neměli psát nějaké učené pojednání, ale něco dobrodružného, co má švih! Nejsme přece žádní učenci!“
„Dobře, dobře,“ mínil Sammy, „ale celek přece musí mít nějaké jádro.“
„Dobře!“ rýpl ho do žeber Matiuse. „Jsi zodpovědný za to jádro!“
„A co já?“ zeptala se opatrně Sára.
„On si jen dělá legraci,“ uklidnil ji Sammy.
„Ty jsi navrhl učené téma, Matiuse, a tak jsi tím sám vinen,“ dodala Sára.
„Já vím,“ odpověděl sklíčeně Matiuse.