Jimi pádloval klidnými a stejnoměrnými záběry. Pokojná, lesknoucí se hladina se třpytila ve večerním slunci. Kánoe, zatížená úspěšným úlovkem, se hluboce nořila do vody. Jimi měl v kánoi několikakilogramový náklad tresek. Zrovna snil o dobrém jídle, které mu jeho maminka Laisa uvaří, když tu ho ze snění vyrušilo Malikovo překvapené zvolání. Několik set metrů před nimi plavalo něco ve vodě. A toto něco bylo velmi podobné převrácenému armádnímu nafukovacímu člunu, jaký s sebou vozili Američané jako součást výstroje.
Jimi k tomu spěšně zamířil. Čím blíž připlouvali, tím vážnější byl Malikův obličej, protože na člunu se rýsovalo zřejmě neživé tělo štíhlého mladého muže v uniformě amerického letectva. Nohy měl napůl ponořené v ledově chladné vodě.
Jimi připlul s kánoí vedle člunu. Vylovil z vody připojené lano a upevnil ho v kánoi. S velkou námahou zkoušeli oba Inuité vytáhnout neživé vojákovo tělo z nafukovacího člunu k sobě do kánoe.
Jimi se naklonil daleko do strany, aby vyrovnal rovnováhu kánoe. Přesto by se byli málem sami převrátili.
Konečně se Malikovi podařilo dostat cizince do kánoe. „Ještě žije,“ řekl a hlas se mu třásl údivem.
Celou tu dobu měl voják paži pevně přitisknutou k tělu a pod ní pevně svíral kufřík ze stříbřitého kovu.
Jimi klekl na dno kánoe, hlavu vojáka si položil na klín a opatrně mu vléval do úst oživující tekutinu. Vojín se rozkašlal a mdle otevřel oči. A jak přicházel k vědomí, tak se rozjasňovala jeho tvář. Jimi vzpomínal na těch několik anglických slov, která se naučil:
„Take ye back to your people?“ (Máme vás dovézt k vašim lidem?)
V očích vojáka se objevil prosebný výraz a zavrtěl hlavou. Potom znovu ztratil vědomí …