Mnozí se utěšují jistotou, že jejich děti se v budoucnu ještě někdy obrátí. Avšak to neznamená, že je už hned stavíme na Boží půdu a do Jeho přítomnosti. Máme-li ujištění, že jsou Božími dětmi, že patří Bohu, proč bychom podle toho neměli jednat? Očekáváme-li u nich nějaké určité důkazy obrácení, pak je jasné, že hledíme na něco jiného, než na Boží zaslíbení. Křesťan se musí již nyní dívat na své dítě jako na patřící Kristu a podle toho je povinen je vychovávat v očekávání na Boha a s plnou jistotou, že Boží výsledek se dostaví. Kdybych dříve, než bych takto jednal, chtěl čekat, že uvidím ovoce, tedy by to nebylo z víry. Mé děti by zatím mohly naučit toulat se, zdržovat se daleko od cest Páně a uvrhovat jen pohanění na Jeho jméno a na Jeho evangelium. Stačilo by mi říkat si: „Ony se obrátí později?“ Nikoli, mé děti mají být už nyní svědectvím pro Boha a to je možné jen tehdy, když je už nyní stavím na Boží půdu a když chodím s Bohem v tom, co se jich týče.