Předmluva

Listopad 1916

Ve vězení v Edmontonu bylo ticho. Bledé světlo měsíce pronikalo zamřížovanými okny a osvěcovalo cely skryté za zdmi. Každá cela byla vybavená židlí, umyvadlem a pryčnou. Na těchto nepohodlných lůžkách leželi obyvatelé vězení a spali. Dan Larkins, pašerák whisky, byl jedním z nich. Ale nespal. Ležel naprosto bdělý na své pryčně a naslouchal do tmy. Byly slyšet šouravé kroky, zazvonil svazek klíčů, zavrzaly dveře. Potom opět nastalo ticho. Dan Larkins ještě chvíli počkal, pak se posadil, vklouzl do vysokých bot a sáhl po svém plášti. Na tuto chvíli čekal dva měsíce. Potom se postavil a spokojeně se usmíval, když téměř bezzvučně otvíral dveře cely. Bylo to pro něho štěstí, že Brady O´Neill byl zaměstnaný tady v Edmontonu jako dozorce ve vězení. Brady mu něco dlužil. Tím, že mu dnes umožnil útěk z vězení, mu splatil starý dluh. Pašerák whisky se plížil chodbou. Matné měsíční světlo mu svítilo na cestu. Těžké železné dveře na konci chodby se nechaly otevřít právě tak tiše jako dveře z jeho cely. Otvíral je centimetr po centimetru, až byla štěrbina právě tak široká, že se jí mohl protáhnout. Pečlivě je zavřel a rozhlížel se po vězeňském dvoře, osvětleném měsíčním světlem, tichém a opuštěném. Vítr foukal za zdí do stromů, kterým už zbývalo jen málo listů. Při svých každodenních tichých procházkách, kdy chodili v kruzích kolem dvora, pojmenoval toto šumění větru „písní svobody“. Těsně vedle něho něco zašramotilo a zapraskalo. Pašerák whisky sebou trhl a zadržel dech. Byl to člověk nebo zvíře? Dvorem se mihl tmavý stín. Odkdy se nechá vylekat kočkou? Poodstoupil ode zdi a šel těsně podél ní. Přesně věděl, kde v ní byly trhliny. Ačkoliv už nebyl nejmladší, šikovně vylezl nahoru na zeď, přehoupl se na druhou stranu a nohama hledal štěrbiny a spáry, které mu umožňovaly sestup. V poloviční výšce zdi ztratil rovnováhu, spadl a tvrdě dopadl do trávy. Tiše zavzdychal a vstal. Jednotlivé, suché listy šustily ve větru a toto dobře známé šumění, „píseň svobody“, mu dovolilo zapomenout, že se uhodil. Opět se usmál při myšlence, že Brady O´Neil za chvilku půjde na kontrolní obchůzku po vězení. Na chodbě nechal ležet kus ohnutého drátu, aby to vypadalo tak, že si s ním Dan Larkins otevřel dveře. Brady spustí poplach, to nakonec musí udělat, pokud nechce přijít o zaměstnání. Ale nebude vědět, kde Dan Larkins může být…

Pašerák whisky se rozběhl. U potoka si sundal vysoké boty a punčochy a brodil se ledovou vodou. Šlápl na ostrý kámen a s tváří zkřivenou bolestí se dostával kupředu. V dálce slyšel hluk a štěkot psů. Byli za ním! Přebrodil se ke břehu, obul si vysoké boty, aniž by si vzal ponožky, a vyběhl. Kolem měsíce se nakupily mraky a on jen stěží rozeznával cestu. Houkal sýček, druhý mu odpovídal. Dan Larkins se dostal do lesa, tam bude chráněný. Ještě jednou mu poslouží jeho starý úkryt. Ten až dosud nikdo nenašel. Ovšem nebude tam moci zůstat dlouho. V Edmontonu a okolí to pro něho je moc nebezpečné. Na nějakou dobu se vynoří někde jinde, možná na několik let – ale pak se zase vrátí! V jeho obličeji se objevily hněvivé vrásky, zatímco spěchal dopředu. Ano, vrátí se! Pomstí se tomu mladíkovi se psem a indiánovi. Ti jsou zodpovědní za to, že skončil ve vězení, a budou za to pykat! Zastavil se a hrozivě zvedl pěst. „Chraňte se,“ zalapal po dechu, „chraňte se před Danem Larkinsem, pašerákem whisky!“ šeptal.