Úvod

zkříšení Ježíše Krista zaujímá v Novém zákoně ústřední místo. Je s ním nejen bezprostředně spojeno vzkříšení věřících, nýbrž stojí a padá s ním také celé křesťanství. A ačkoli vzkříšení je naděje církve (shromáždění), už v době apoštola Pavla byli mezi věřícími v Korintu takoví, kteří říkali, že není vzkříšení mrtvých (1. Kor 15,12).

Že za takovými tvrzeními nestojí nikdo jiný, než ten „starý had“, je zřejmé. Neboť tak jako satan řekl na začátku lidského pokolení prvnímu lidskému páru: „Nikoli nezemřete“ – a nahradil přitom Boží slovo svými vlastními slovy –, tak říká dnes, když tato lež už není udržitelná: „Jistě nebudete žít.“ Neměli bychom mu ani na vteřinu popřát sluchu! Eva mu naslouchala – a padla. Chtějme naopak důvěřovat Bohu a Jeho Slovu! Pak jsme na bezpečné straně. A Bůh říká, že existuje tělesné vzkříšení mrtvých. Bible to ukazuje jasně ve Starém i v Novém zákoně.

Už v jedné z jejích nejstarších Knih je položena otázka: „Zemře-li muž, zdali zase ožije?“ Takto se ptá sám patriarcha Job, který byl poznamenán nemocí a trápením (Job 14,14). A o něco později dává pak ve své knize sám odpověď: „Ale já vím, že můj vykupitel žije a jako poslední bude stát na zemi. A poté, co tito sedřeli mou kůži, já ze svého těla budu vidět Boha. Kterého já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný.“ (Job 19,25–27) Jaký triumf víry u tohoto muže, který byl odsouzen svými přáteli, viděl, jak jeho kůže už je rozežraná od červů a věděl, že brzy také jeho tělo propadne zkáze – tento muž mohl uprostřed všeho trápení ve víře v Boha vzhlížet vzhůru a mluvit o vzkříšení svého těla!

Když Boží Syn, náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus dlel na zemi, také mluvil o vzkříšení mrtvých, nejenom o svém vlastním vzkříšení, nýbrž zcela všeobecně. Saduceům, těmto nevěřícím racionalistům, jednou řekl: „Že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom keři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, a Bohem Izákovým, a Bohem Jákobovým. Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni jsou jemu živi.“ (Lk 20,37.38) Ano, mrtví vstanou. Avšak dodatek, že Bůh není Bůh mrtvých, nýbrž živých, a že Jemu všichni jsou živí, zároveň ukazuje na pravdu o nesmrtelnosti duše. Pro Něho totiž žijí všichni, nejen Abraham, Izák a Jákob, nýbrž všichni lidé, i když tělesně už dávno zemřeli.

V předkládané práci bychom se nyní s pomocí Pána chtěli zaměstnávat tím, co učí Písmo svaté o vzkříšení věřících; přesněji řečeno o tom, jakým způsobem věřící vstanou. Jistě, Bůh nám dává vítězství nad smrtí. To nám přislíbil (1. Kor 15,57). Ale jak to udělá? Jakým tělem nás vybaví pro nebe? Abychom o tom obdrželi zprávu, obracíme se k již zmíněné patnácté kapitole Prvního dopisu Korintským, a sice hlavně k její poslední části (veršům 35–58); neboť tam se jedná přesně o tento předmět. Avšak musíme předtím pohledět také na obsah první velké části (verše 1–28). Neboť daleko sahající naučení tohoto oddílu tvoří základ pro naše pozdější úvahy.