1. Mojžíšova 24,1-27.50-602
„Spolehlivého muže kdo nalezne?“ (Přísloví 20,6 – přel.)
„Ženu statečnou kdo nalezne?“ (Přísloví 31,10)
Takové otázky mohou vyvstat v srdci vážného mladého muže nebo bohabojné mladé dcery. Kdo na ně může dát správnou odpověď? Na pomoc jim přispěje Boží slovo.
„Cesta muže při panně“ je podivuhodná a rozmanitá, jako cesta orlice v povětří a cesta lodi uprostřed moře (Přísloví 30,18-19).
Ačkoli neexistuje nějaká šablona, přesto však Písmo obsahuje naprosto jasné a srozumitelné směrnice.
Volba bývá většinou učiněna v mládí, nikoliv ve zralém věku. Chybějící životní zkušenosti bývají nahrazeny radou moudrých rodičů nebo někoho, kdo je zastupuje. Zásady jsou tyto:
Podle 2. Korintským 6,14 je tím míněno mimo jiné také manželství mezi věřícími a nevěřícími.
Abrahamovou starostí bylo nedávat svému synovi žádnou kananejskou ženu – žádnou modlářku. Pro nás to dnes znamená: žádné manželské spojení s dítětem světa, „mezi nimiž já bydlím“ (1. Mojžíšova 24,3). Bůh varoval již Izraelity před takovým spojením: „Budou vám osídlem a úrazem a bičem na bocích vašich, a trním v očích vašich“ (Jozue 23,13).
Jak mnoho je slz, které dnes svědčí o hořkých následcích nedbání jasného Božího slova. Neposlušný si nemůže činit nároky na nějaké zaslíbení.
K ospravedlnění takového nesvatého jednání bývá občas uváděno místo z Bible z 1. Korintským 7,12-17. Toto místo se však týká pouze takového případu, kdy jeden z manželů uvěřil po uzavření manželství. Žádné takovéto tvrzení o dodatečném obrácení nenachází opodstatnění v Božím slově. Ostatně obrácení v souvislosti se zasnoubením nebo sňatkem budí velmi často pochybnosti. V takovém případě by se rozhodně mělo delší čas před spojením počkat, aby se mohlo zjistit, zda se toto obrácení prokázalo jako pravé.
Tento předpoklad, řečený vdovám, platí všem věřícím (1. Korintským 7,39). Manželské spojení v Pánu jde dále než jen k manželství mezi věřícími. Znamená to, že oba mají před Pánem přesvědčení, že byli Jím určeni jeden pro druhého, a chtějí být poddáni svému Pánu. Jak mohou být v manželství společně řešeny velké úkoly, když každý z partnerů chce sloužit Bohu na jiné cestě?
Tato výzva z Mojžíšova zákona je v Novém zákoně uvedena šestkrát a tedy nikterak nepozbyla svého oprávnění. Je tedy proti Písmu, když synové nebo dcery konají toto závažné rozhodnutí volby partnera bez předcházející rady rodičů nebo dokonce za jejich zády. Boží slovo zásadně nezná žádné výjimky.
Není láska předpokladem pro šťastné manželství? Mnozí dávají tuto podmínku na první místo. Bůh vložil do lidí přirozenou náklonnost mezi ženichem a nevěstou, mezi mužem a ženou, mezi rodiči a dětmi. Tyto city jsou jedním ze spojovacích článků mezi dvěma lidmi, kteří jsou spolu navzájem úzce spojeni.
Ale už v pohanství tato přirozená láska odumírala nebo se neposlušností člověka dostala pod vládu a zákon hříchu a smrti. Křesťanství bez Krista doby konce má stejné znaky (Římanům 1,31; 2. Timoteovi 3,3).
Tělesná láska se často ukazuje pouze jako požadující, egoistická, beroucí láska. Hledá vlastní uspokojení, aniž by se starala o Boží vůli. Vážnými příklady takové lásky jsou Samson v Soudců 14,3.16; 16,4.15 a Amnon a Támar v 2. Samuelově 13. Taková láska vůbec není spolehlivým základem pro šťastné manželství, protože pomine, jakmile již v „milované“ osobě nenalézá to, co hledala.
Naproti tomu láska způsobená Bohem je dávající, ba ještě víc, obětující se láska. Nehledá své věci (1. Korintským 13,5). Své měřítko má v Kristu, který miloval Církev, a vydal sebe samého za ni (Efezským 5,25). Jeho láska a Jeho poslušnost byly pohnutkou, že vydal sebe samého za ni, jako člověk opustí svého otce a svou matku, aby se připojil ke své manželce.
Svaté náklonnosti mladého bratra k věřící dívce patří k předpokladům takového ucházení se o nevěstu, jak to chce Bůh. Podle vzoru Krista a Církve se muž bude aktivně ucházet o dívku. Pasívní chování muže nebo dokonce ucházení se mladého děvčete o mladého muže nejsou podle Božích myšlenek.
Pravá láska však nikdy nejedná v protikladu k Boží vůli. Ona také nečiní slepým. Je tedy potřeba se mnoho duchovně zkoušet, abychom poznali, zda podnětem je duchovní nebo pouze přirozená anebo dokonce jen tělesná láska.
Krásný příklad nám podává Abrahamův služebník. On neprosil pro Izáka o půvabnou nebo bohatou dívku, nýbrž o dceru, která byla ochotná posloužit cizinci a postarat se také o dobro unavených zvířat. Když Bůh jeho modlitbu hned vyslyšel, tu tento služebník nejdřív v údivu a mlčky přihlížel. Hluboce dojat Boží odpovědí, nepromluvil ani slovo k dívce, nýbrž naplněn vděčností rozmlouval se svým Bohem (1. Mojžíšova 24,12.21.27). Tímto způsobem mohl služebník přijmout z ruky Pána nevěstu, vyvolenou Bohem, a dovést ji Izákovi.
Pořadí verše v Matouši 19,5, uvedeného z 1. Mojžíšovy 2,24, je jasné.
„Opuštění otce a matky“ poukazuje na samostatnost v životě spojenou se zodpovědností. Pak následuje: „a připojí se k manželce své“ – je to veřejné spojení, uzavřené před Bohem a lidmi. V našem nynějším společenském řádu je uskutečněno sňatkem na občanském úřadě.
Teprve potom a ne předtím „budou ti dva jedno tělo“.
Dalším předpokladem je to, že po dostatečném vzdělání nebo učební době vykonávání povolání umožní muži živit rodinu. „Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj“ (Přísloví 24,27).
Také pro dcery se otázka času manželství může stát zkouškou pro srdce. Pět dcer Salfadových je třikrát jmenováno v pořadí, jak se narodily (4. Mojžíšova 26,33; 27,1; Jozue 17,3). Ze 4. Mojžíšovy 36,11 je patrné, že pátá a nejmladší dcera Tersa se provdala jako druhá, zatímco druhá nejstarší Noa byla zdánlivě předběhnuta a do manželství vstoupila jako poslední.
Boží čas se vždycky nekryje s našimi přáními. Po svém sňatku a po vejití do země Kanán je Noa uvedena opět na svém druhém místě (Jozue 17,3). O nějakém odstrčení nebylo ani řeči. „V rukou tvých jsou časové moji“ (Žalm 31,16).
Salfadovy dcery jsou pro nás povzbuzujícím příkladem i v jiném ohledu. Měly stejnou těžkost jako některé věřící dívky dnes, když zjišťují, že v jejich okolí je příliš málo rozhodných mladých bratrů.
Salfadovy dcery by bývaly mohly Mojžíše prosit o životního společníka, avšak ony v první řadě milovaly a požadovaly svůj rodinný dědický podíl (obraz našich duchovních požehnání), a Bůh splnil obě přání.
Abrahamův služebník potkal Rebeku u studnice vody. Zde vyvěrala voda – obraz Božího slova, použitého Duchem Svatým.
Mladý muži, mladá dívko, kde potkáš svého životního partnera – ve světě bez vody nebo tam, kde Boží slovo osvěžuje srdce?
Rebeka si nezahrávala se svým budoucím ženichem. „Půjdu,“ řekla rozhodně.
Bůh chtěl Adamovi učinit pomoc, která by mu odpovídala. Velké rozdíly ve stáří, ve vzdělání, ve společenském stavu, v řeči, rase atd. mohou být později pro manželství zátěží, nejsou však proti Písmu.
„Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina“ (Přísloví 18,22).
Boží slovo nedává pouze směrnice, ale také upozorňuje na nebezpečí.
„Známosti“ a přátelství mezi opačnými pohlavími bezděčně vzbuzují náklonnost a neodvratně vedou dříve nebo později k lásce. Kdo to popírá, oklamává sám sebe. Tímto způsobem si lehkomyslně zahrává se svatými věcmi. Zlé následky jako zklamaná láska aj. jsou dostatečně známé.
Z tohoto důvodu je nezbytná oboustranná zdrženlivost – nikoliv izolace.
Kdo si ale vědomě hraje s ohněm, nemůže počítat s ochraňující milostí Pána. Duch Svatý vážně varuje před hořkými následky tělesné vázanosti mladého neženatého muže na nějakou ženu, která vznikne tak, že se dá volný průběh nedovolené touze k druhému pohlaví: „I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat“ (Kazatel 7,26).
Bóz jí přikázal: Přidrž se teď děveček mých. I její tchyně Noémi jí doporučila: „Dobré jest tedy, dcero má, abys vycházela s děvečkami jeho.“ A Bóz později konstatoval, že nehledala mládenců bohatých aneb chudých, (elbf. př.: že nešla za chudými ani bohatými mládenci). Proto se mohla stát jeho manželkou. Její zdrženlivost byla bohatě odměněna: její jméno je v rodokmenu Pána Ježíše (Rut 2,8.22; 3,10; Matouš 1,5).
Ponecháváme zodpovědnosti čtenářů, aby si udělali závěr ohledně Božího úsudku o tělesných přátelstvích mezi opačnými pohlavími. Pro nikoho tu neplatí nějaká výjimka.
Jsou mně známy opačné náhledy mladých lidí na přátelství s druhým pohlavím. Všechny, kteří takto smýšlejí, prosím, aby ve svých Biblích hledali taková místa, která zásadně podporují jejich pojetí nebo obsahují odpovídající příklady. Měli by se však před Bohem také vážně ptát, co je přimělo k tomu, aby hledali taková osobní přátelství, místo aby se přitom omezili na vlastní pohlaví. Dojdou k tomu, že se stále jedná o onu již zmíněnou „touhu“, která je podle Božích myšlenek určena výslovně k tomu, aby vedla k manželství.
„Tak jest zajisté vůle Boží, totiž posvěcení vaše, abyste se zdržovali od smilstva. A aby uměl jeden každý z vás svým osudím vládnouti v svatosti a v poctivosti“ (1. Tessalonicenským 4,3-4).
Zde jsou ukázána dvě nebezpečí:
Též se tvrdí, že Nový zákon se nevyjadřuje k problému předmanželského pohlavního styku. Pravý opak je však pravda. Biblické místo v 1. Korintským 7,34 se zmiňuje o rozdílu mezi ženou a pannou a pokračuje: „Nevdaná pečuje o to, což jest Páně, aby byla svatá i tělem i duchem.“
Pilulka může zabránit následkům nedovoleného styku, avšak nemůže uchránit tělo, aby zůstalo čisté. Před Božíma očima nezůstane nic skrytého. Dále: „Pakli se neženatí nebo vdovy nemohou zdržeti, nechť v stav manželský vstoupí“ (nejen se zasnoubí nebo si dají slovo) (1. Korintským 7,9).
Žel, že všichni nemají možnost oženit se nebo se vdát. To je však nezbavuje nutnosti „být svatými i tělem i duchem“. Skrze víru obdrží od Pána milost ke zdrženlivosti. Bůh se postará o to, aby navzdory tomu těžkému zřeknutí se nalezli v Pánu Ježíši plné uspokojení a hojnost (srovnej s 2. Korintským 9,8).
V Písmu také nechybějí příklady takových, kteří vstoupili do manželství čistí:
Kdo může změřit všechen ten žal, který je následkem předmanželského styku?
Říká se, že pocit studu je hrází proti hříchu. „Nešlechetník neumí se styděti“ (Sofoniáš 3,5). Stydlivost žen je tedy ozdobou, ne něčím zastaralým (srov. s 1. Timoteovi 2,9).
Šalomoun srovnává ženu pěknou bez citu slušnosti se zlatým kroužkem v nose nečistého vepře (Přísloví 11,22).
I tento problém si zasluhuje naši pozornost. Taková nebezpečí přicházejí ze dvou stran:
Jednou jsou rodiče, kteří sňatkem svých dětí sledují vlastní zájmy: král Saul slíbil mladému Davidovi svou dceru Míkol – namísto předtím přislíbené Merob – aby jej přivedl k pádu. Tato spekulace ztroskotala (1. Samuelova 18,17-22.25). V tomto spojení bylo zabráněno Božímu požehnání.
Také manželský partner může někdy do manželství vstoupit kvůli vlastním materiálním výhodám. Jenže pak chybí požehnání Pána.
Je přikázána ve všech oblastech. Již dříve jsme se zmínili o nedostatku bdělosti u Díny a Samsona. Dvě věci si zasluhují naši plnou pozornost:
Samson dvakrát viděl ženu (Soudců 14,1; 16,1). Sklidil hořké ovoce svévole: ztratil obě své oči (Galatským 6,7; 2. Ep. Petra 1,9).
Skryté, neodsouzené hříchy u věřících brání nejen osobnímu duchovnímu prospěchu, ale i prospěchu místního shromáždění. Kdo své hříchy odkrývá a vyznává, dosáhne milosrdenství, ačkoliv následky někdy trvají dál.
* * *