- 2. kapitola
- SVOBODNÝ STAV
Neženatí a nevdané pociťují často svůj stav jako určitou prázdnotu a újmu. Příčinou toho je někdy srovnávání se s ženatými a vdanými. Ale každý, i neženatý a nevdaná, má svůj vlastní dar milosti od Boha (1. Korintským 7,7).
V Matouši 19,12 jsou svobodní lidé rozděleni do 3 skupin:
- Nejprve jsou to takoví, kteří se od přirozenosti nepovažují pro nějakou vadu atd. za schopné vstoupit do manželství. Jsou v podobné situaci jako kněz, který byl nějak zmrzačený. Takový nesměl přistoupit, aby přinesl oběť, chléb svého Boha. Nesměl také přistupovat k oponě ve stánku úmluvy ani k oltáři, aby neznesvětil svaté věci. Ale chléb svého Boha věcí svatosvatých a svatých mohl jíst (3. Mojžíšova 21,17-23). Zřeknutí se služby v Božím domě bylo pro toho postiženého určitě těžkým břemenem. Ale v požívání Božího pokrmu, podílu kněží na obětních darech, nepřišel nikterak zkrátka.
Také dnes Boží milost může pomoci těm, kteří jsou od přirozenosti postižení, přenést se přes jejich těžkosti.
- Ti, kteří jsou učiněni od lidí, jsou takoví, kteří se dnes musejí zříci manželského stavu kvůli lidským předpisům. To, co je u eunucha vykonáno tělesně, děje se zde prostřednictvím nebiblických náboženských předpisů (zákaz sňatku).
- Třetí skupina zahrnuje takové, kteří se manželství zříkají dobrovolně, nikoliv na základě nebiblického zákazu sňatku, ale kvůli Pánu a Jeho království. Nejedná se o nějaké sebezmrzačení, ale o rozhodnutí srdce sloužit Pánu.
„Nebo kdo ženy nemá, pečuje o to, což jest Páně, kterak by se líbil Pánu.“
„Nevdaná pečuje o to, což jest Páně, aby byla svatá i tělem i duchem“ (1. Korintským 7,32.34).