Celá tři desetiletí uletěla na rychlých křídlech času od té doby, kdy se staly události, o nichž jsme vyprávěli. Teď bychom se ještě rádi dozvěděli, co se stalo s dobrými známými z našeho příběhu.
Mnozí z nich, jako starý Jan, propachtovatel Werner a jeho manželka nebo pytlák Jindra, už dávno spočinuli na tichém hřbitově. Vilém prohýřil bohaté dědictví po svých rodičích a stal se bezmocným pijákem. Kdyby se ho neujali soucitní příbuzní, byl by bídně zahynul někde na ulici. Podobal se lidské trosce a nikdo by v tomto muži nepoznal kdysi tak silného, zdravím oplývajícího propachtovatelova syna. Ovocem jeho zlé setby byla nouze a bída – zkáza.
Úplně jiná byla životní cesta jeho bývalého kamaráda Rudolfa! Jeho šlechetný dobrodinec, svobodný pán Hohenberg, mu urovnal cestu, a Bůh byl jeho stálým průvodcem. Na této cestě se mu dobře dařilo.
Jako profesor historie a badatel v oblasti starověku požíval velké vážnosti. Jeho staří rodiče žili u něho a on jim odplácel všechnu jejich lásku, kterou mu prokázali, jako dobrý syn.
Každý rok strávil několik týdnů na zámku svobodného pána Hohen-berga a jeho manželky.
Bedřich Koudelka byl dávno šťastně ženatý a měl tři dobře vychované syny. Stále ještě byl ve službách pana barona a přes své postavení služebníka patřil jako upřímný křesťan mezi skutečně šťastné lidi.
Slavný profesor ho považoval přes stavovský rozdíl, který mezi nimi byl, za milého přítele. A když se spolu za tichého nedělního odpoledne procházeli po rodných lesích, znovu v nich ožily staré příběhy a oba se shodovali v tomto:
„Víme pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému.“
w