Úvodní myšlenky o Jakubovi a jeho dopisu
Úvodní myšlenky o Jakubovi a jeho dopisu
Inspirovaný pisatel se sám nazývá Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista (kap. 1,1). Tento Jakub byl – jak máme silnou domněnku, a vlastně jsme přesvědčeni – bratr Pána Ježíše. Je totožný s Jakubem, o kterém je vícekrát zmínka ve Skutcích apoštolů a Dopisu Galatským (Sk. 12,17; Gal. 1,19). K této jistotě přicházíme ze dvou důvodů:
Při čtení Jakubova Dopisu nabýváme dojmu, že pisatele charakterizují tyto dvě vlastnosti.
Jakub vědomě stál na půdě nového stvoření (kap. 1,18) a věděl, že v něm přebývá Duch Boží (kap. 4,5). To jsou dva typické znaky křesťana.
Jakub se nazývá služebníkem Božím, protože si přál Boha ve všem poslouchat. K tomu je nám nápadné, že o sobě nemluví jako o bratru Pána Ježíše, nýbrž jako o služebníkovi Pána Ježíše. Pro něho byl Kristus „Pánem“. Není to výraz jeho pokory? Tak nám Jakub představuje dva velké charakterové znaky pravé Boží bázně: poslušnost vůči Bohu – s pokorným srdcem.
O jeho životě se něco dozvídáme z jiných míst Bible:
V Janu 7,5 čteme: „Ani bratři jeho nevěřili v něho.“ Jakub byl v době, kdy Ježíš Kristus žil na zemi a sloužil Bohu, nevěřící. Ale po smrti a vzkříšení našeho Pána se zdržoval u apoštolů a u věřících (Sk. 1,14). Smrt a vzkříšení našeho Pána musely být příčinou toho, že Jakub a jeho bratři uvěřili.
Z Galatským 2,9 je zřejmé, že Jakub, stejně jako Petr a Jan, byl mezi věřícími v Jeruzalémě považován za sloup. Když ve Skutcích apoštolů 15 šlo o otázku chování věřících z pohanů, zaujímal Jakub zvláštní postavení. Nejprve mluvil apoštol Petr, potom podali zprávu Barnabáš a Pavel. Závěrečné slovo promluvil Jakub. Vyváženým způsobem představil Boží vůli v této věci a tím udělal konec diskusím. Z toho je zřetelné, že Jakub na začátku křesťanského svědectví zaujímal důležité postavení a hrál důležitou roli.
Úvodní myšlenky o Jakubovi a jeho dopisu
Úvodní myšlenky o Jakubovi a jeho dopisu
Na Jakubově Dopisu leží velká vážnost a určitá přísnost. Když musí něco odsoudit, používá jasná slova. Protože mluví o praktickém životě, nechybí ani napomenutí.
Jakub píše dvanácti pokolením (kap. 1,1). Má tedy před sebou celý národ Izrael. Přesto uvnitř národa rozeznává jednotlivé skupiny lidí:
Někdy oslovuje přímo jednu z těchto tří skupin. Stává se ale také, že činí všeobecné výpovědi, a přitom myslí na všechny tři skupiny.
Abychom mohli Jakubově Dopisu správně rozumět, je důležité poznat jeho hlavní téma. Pisateli jde vždy o praktický život víry, a to takový, který mohl být uskutečňován jak na půdě židovství, tak i na půdě křesťanství. Vždyť psal svůj Dopis v době přechodu od židovského období ke křesťanskému. Proto nemluví o praktickém křesťanském životě, nýbrž o praktickém životě víry, který může být uskutečňován za všech dob. To je červená nitka jeho Dopisu.
Ve 2. Timoteovi 1,5 k tomu nalézáme výstižný příklad. Tam je zmínka o třech generacích, které měly víru bez pokrytství:
Všichni tři v různých dobách a okolnostech ukazovali pravou důvěru v Boha.
Úvodní myšlenky o Jakubovi a jeho dopisu
Úvodní myšlenky o Jakubovi a jeho dopisu
Tento praktický život víry chtěl Jakub svým Dopisem podpořit. Aby dosáhl tohoto cíle, bere židovské a křesťanské prvky a jimi vysvětluje to, co chce říci. Někdy mluví o synagoze, jindy o shromáždění. Z obou okruhů bere příklady, aby konkrétně představil praktickou víru.
Jakub se vícekrát odvolává na život Pána Ježíše na zemi, který on sám pozoroval z největší blízkosti. Byl tehdy ještě nevěřící a nerozuměl jednání Pána Ježíše (Jan 7,3-9). Ale když uvěřil, poznal, že život Ježíše Krista je velkým příkladem pro praktický život víry. Tato skutečnost ukazuje, jak je dobré vyprávět dětem už před jejich obrácením o Pánu Ježíši. Později, až se obrátí, jim to bude k velkému užitku.
Naproti tomu se o výkupném díle Pána v tomto Dopisu nezmiňuje, ale předpokládá jeho známost.
Jakub mluví také o příchodu Pána v budoucnosti. Nemá ale před očima uchvácení, nýbrž Jeho příchod v moci a slávě. Tím apeluje na svědomí a ukazuje nám naši odpovědnost před Pánem.
Ačkoli Jakub oslovuje izraelský národ a má před sebou věřící, kteří žili v době přechodu od židovské ke křesťanské době spasení, obrací se jeho poselství přímo k nám. Neboť v křesťanském období – tak jako za všech ostatních časů – má praktický život víry velký význam.