Dlouhé roky již přešly – dál se valí čas –

stíny houstnou, noc velmi ztemněla;

my stále čekáme, že přejdem do světla,

když svého Pána, Mistra uslyšíme hlas:

„Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a pojď!“

Ve Své lásce touží, bychom okusili

Jeho přítomnosti blaho už i nyní,

kdy pro nevěstu Svoji přijde její choť.

Takto mluví ve snaze, by naše srdce získal:

„Jestliže Mne někdo, abych vešel, pozval –

jestliže Mne miluje a se Mnou díl chce míti –

ať poslouchá Mých slov, a tak se bude díti:

má přítomnost přinese jeho srdci jas,

Já budu večeřet s ním, a on se Mnou zas.“