Kapitola 1,1–17
V první části Listu Římanům nalézáme ve čtyřech oddílech úvodní myšlenky:
Kapitola 1,1–7
Verš 1: Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný apoštol,…
Pavel se nejprve představuje jako služebník Krista Ježíše. Je poslušným služebníkem oslaveného Pána. K tomu připojuje, že je povolaný apoštol. To znamená, že jeho poselství má apoštolskou autoritu.
Verše 1 a 2: … oddělený pro Boží evangelium (které předem zaslíbil skrze své proroky ve svatých Písmech)…
Nyní ihned přichází k obsahu poselství, o kterém pojednává v tomto Listu: Je to Boží evangelium, jež má svůj zdroj v Božím srdci. Z Jeho lásky, milosti a milosrdenství toto poselství povstalo. Už ve Starém zákoně bylo oznámeno Jeho proroky.
Verše 3 a 4: … o jeho Synu (který podle těla přišel z rodu Davidova a prokázán je jako Boží Syn v moci podle Ducha svatosti skrze vstání z mrtvých), Ježíši Kristu, našem Pánu …
Hlavním tématem Božího evangelia je Jeho Syn. Je to obdivuhodné poselství, které zde Pavel představuje: Původ evangelia je v Bohu a jeho obsahem je Boží Syn!
Tento Syn, narozený jako člověk, naplní všechna zaslíbení Starého zákona. A On je věčný Bůh a pravý člověk v jedné osobě! Tato skutečnost převyšuje lidský rozum, ale věřící se z ní raduje a klaní se této nevyzpytatelné Osobě.
Ve svém životě byl čistý a svatý. On byl ten zbožný Boží, to je vysoký titul našeho Pána! Na kříži se setkal s mocí Satana, vešel ve smrt a zvítězil. Jeho čistý život a Jeho vítězství nad hříchem, Satanem a smrtí jasně ukázaly, že je Boží Syn. To bylo prokázáno Jeho vstáním z mrtvých. Povstání z mrtvých znamená, že v božské moci jako člověk vstal z mrtvých a že věřící v téže božské moci vyvede z mrtvých.
On je „Ježíš Kristus, náš Pán“. Tak je nám zde představen: jako pravý člověk a věčný Bůh, čistý ve svém životě a dokonalý ve své smrti. Smíme poslouchat skutečně předivného Pána.
Verše 5 a 6: …(skrze něhož jsme přijali milost a apoštolství k poslušnosti víry pro jeho jméno mezi všemi národy, mezi nimiž jste i vy, povolaní Ježíše Krista)–…
Apoštol zde mluví o své službě, kterou obdržel. Je to milost, že Bůh chtěl Pavla použít ve svém díle. Pavel si je také vědom milosrdenství od Ježíše Krista, který ho do této služby postavil (1. Tim 1,12.13).
Cílem jeho služby je vést lidi k poslušnosti víry. Tento výraz nalézáme na začátku a na konci Listu. Poslušnost víry je vlastní křesťanský prvek, jímž se chápeme Boží záchrany a s ní spojených požehnání a denně je uskutečňujeme. Věřit Božím výrokům, a pak podle nich jednat, to je poslušnost víry. Zde stojí ve spojení s Božím evangeliem a v kapitole 16,26 s tajemstvím Krista.
Toto evangelium se obrací ke všem lidem. I do Říma přišlo a někteří toto volání Ježíše Krista přijali; někteří z židovského národa a někteří z národů (pohanů).
Verš 7a: … všem milovaným Božím, povolaným svatým, kteří jsou v Římě:
Pavel charakterizuje nyní věřící v Římě. Předně je nazývá milovanými Božími: Byli přivedeni do obdivuhodného okruhu slunce Boží lásky, který je charakterizován teplem a štěstím. To je křesťanská atmosféra obecenství. Za druhé jsou povolaní svatí: Byli uvedeni do křesťanského postavení a rezervováni pro Boha. V Kristu stojí před Bohem. To je vysoká hodnost křesťanské víry.
Verš 7b: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista!
Pavel přeje věřícím milost a pokoj od Boha Otce a milost a pokoj od našeho Pána Ježíše Krista. Zřetelně rozlišuje mezi životem křesťana a službou křesťana. Ve svém životě jsme den za dnem zvláště spojeni s Bohem Otcem.
Každý z nás byl ale také pověřen službou, osobním úkolem, a to nás spojuje zvláště s naším Pánem. Vzhledem k oběma okruhům nám přeje milost, abychom ve svém životě i ve své službě našli cestu v temném světě a s pokojem v srdci po ní mohli jít.
Kapitola 1,8–15
Verš 8: Nejprve pak děkuji svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, protože vaše víra je zvěstována v celém světě.
Apoštol děkuje svému Bohu. Teď už Ho nenazývá „Bohem a Otcem“, ani „naším Bohem“, nýbrž „svým Bohem“. Neboť tento věrný služebník měl k Bohu osobní vztah v modlitbě. Bible nám vícekrát podává zprávu o Božích mužích, kteří k Němu pěstovali osobní vztah. Myslíme na Davida, jenž začíná 63. Žalm – tento obdivuhodný Žalm obecenství – slovy: „Bože, Bůh můj ty jsi, tebe hned v jitře hledám.“ Toto obecenství znal i Pavel.
V tomto osobním obecenství s Bohem děkuje za víru Římanů, která je zvěstována v celém světě. Tím má na mysli den za dnem prožívanou víru, která ve světě zanechává svědectví pro Boha. Jaké krásné vyznamenání pro věřící v Římě!
Verš 9: Svědek mi je Bůh, jemuž sloužím ve svém duchu v evangeliu jeho Syna, …
Apoštol Pavel se zde zmiňuje o něčem, co nevidí svět, nýbrž jen Bůh. A Bůh je svědek, že apoštol Mu slouží „ve svém duchu“. To je zvláštní vyjádření, které ukazuje, že svou službu neplnil jen formálně, jako například úředník, jenž vykonává svůj úkol jen podle předpisu. On konal svou službu s vnitřní oddaností, z lásky k Pánu. To je „sloužení v duchu“.
Výraz „evangelium jeho Syna“ nám ještě jednou ukazuje obsah tohoto poselství: Boží evangelium nám představuje Vykupitele v Jeho celé dokonalosti a kráse.
Verše 9 a 10: … jak ustavičně se o vás zmiňuji, vždycky ve svých modlitbách snažně prose, zda bych snad konečně někdy skrze Boží vůli mohl být tak šťastný a přijít k vám.
Modlitba je první činnost muže, který je darem oslaveného Krista lidem. Takový dar má splnit dva úkoly: Na jedné straně se modlit a na druhé straně mluvit nebo psát. Přesně ty dva úkoly apoštol Pavel plnil. Ve Skutcích 6,4 říkají také druzí apoštolové: „My ale setrváme v modlitbě a ve službě slova.“
Pavel se tedy modlil nejprve za Římany, aby „skrze Boží vůli mohl být tak šťastný a přijít k nim“. Ano, obecenství věřících je obdivuhodná a šťastná věc! V 8. verši mluvil o svém osobním obecenství s Bohem, když Ho nazval „svým Bohem“. Nyní nám ukazuje druhý pohled: totiž praktické obecenství vykoupených. Nejsme odkázáni jen na sebe samé, nýbrž smíme jít cestou víry společně s druhými, kteří Pána Ježíše milují a poslouchají.
Pavel měl vzhledem ke svému příchodu do Říma na zřeteli tři cíle:
Verš 11: Neboť toužím po tom, abych vás viděl, abych vám udělil nějaký duchovní dar, abych vás upevnil, …
Apoštol jim chtěl udělit nějaký duchovní dar. To je ilustrace Efezským 4,11. Kristus dal dary: apoštoly a proroky (základní dary), evangelisty, pastýře a učitele (trvalé dary). Ti vykonávají svoji službu tím, že zvěstují Boží slovo nebo o něm píší. Pavel měl úmysl sloužit věřícím v Římě svým duchovním darem, aby je upevnil ve víře. To je důležité i pro nás. Dnes vlastníme jak základní dary v Božím psaném slovu, tak i zůstávající dary skrze ústní a písemnou službu bratrů.
Verš 12: … to jest ale, abych s vámi byl potěšen ve vašem středu, jeden každý skrze víru, která je v tom druhém, jak vaši, tak mou.
Apoštol Pavel chce být s nimi potěšen, neboť útěchu potřebujeme všichni. To je ilustrace Efezským 4,16, kde je ukázáno, že každý věřící je kloub vzájemné služby. Můžeme si navzájem pomáhat. Tak je každý povzbuzen a potěšen vírou toho druhého. Pavel zde jmenuje nejprve věřící v Římě, a pak sebe. Jaká je to obdivuhodná pokora u tohoto muže!
Verše 13 a 14: Nechci ale, aby vám bylo neznámo, bratři, že jsem si často předsevzal k vám přijít (a doposud mi bylo zbráněno), abych také mezi vámi měl nějaké ovoce, jako i mezi ostatními národy. Jak Řeků, tak i barbarů, jak moudrých, tak i nerozumných jsem dlužníkem.
Pavel si přeje pro svou návštěvu v Římě, aby skrze jeho službu vyrostlo u věřících pro Boha nějaké ovoce. Chce splnit svou službu, a to mezi lidmi každé mentality (Řekové a barbaři) a na každém stupni vzdělání (moudří a nerozumní).
Verš 15: A tak tedy, pokud na mně jest, hotov jsem i vám, kteří jste v Římě, zvěstovat evangelium.
Adresáti už byli obráceni, ale ještě neznali vše, co Bůh ve chvíli jejich obrácení způsobil. A proto jim chce zvěstovat evangelium a vysvětlovat jim velké skutečnosti spasení.
Boží evangelium má dva cíle: Předně je kázáno před ztracenými, aby se obrátili. Bible to nazývá „službou nebo slovem smíření“ (2. Kor 5,18.19). Za druhé je evangelium zvěstováno vykoupeným, aby rozuměli, co Bůh v den jejich obrácení způsobil v jejich srdcích. Člověk se často obrátí ze strachu před soudem a peklem: to je pohnutkou jeho obrácení, a tak vyzná Bohu své hříchy a uvěří ve jméno a dílo Pána Ježíše. Ale ještě neví, co velkolepého se v té chvíli s ním stalo: odpuštění hříchů, ospravedlnění, nové narození atd. Proto je mu skrze Bibli zvěstováno Boží evangelium. To je vlastní úmysl Božího Ducha v Listu Římanům.
Kapitola 1,16
Verš 16: Neboť se nestydím za evangelium, neboť ono je Boží moc ke spasení každému věřícímu, jak Židu předně, tak také Řeku.
Když se šíří a zvěstuje evangelium, je tu odpor a opovržení. Boží nepřítel je také nepřítelem věřících a evangelia. Jakmile je radostné poselství zvěstováno v Bohu nepřátelském světě, formuje se odpor a opovržení. Avšak apoštol se nestydí. Nehledí na opovržení, nýbrž na důležitost sdělení. Toto Boží evangelium je obdivuhodné, dobré poselství, mající velikost a vznešenost, která mu dává smělost ke zvěstování.
Evangelium je Boží moc. Není to jen nějaké učení, nýbrž je to Boží slovo, které může člověka změnit. A změní ho „ke spasení“. Tím apoštol Pavel myslí věčnou záchranu. Když se někdo chopí vírou Božího evangelia, je pro časnost i věčnost ukryt v Boží ruce. „Každý věřící“ obdrží toto věčné spasení. Chápe se ho ve vyznání hříchů a ve víře v Pána Ježíše.
Kapitola 1,17
Verš 17: Neboť Boží spravedlnost se v něm zjevuje z víry k víře, jak stojí psáno: „Spravedlivý ale bude žít z víry.“
„Boží spravedlnost“ není lidská spravedlnost, která platí před Bohem a ke které bychom se museli nebo mohli dopracovat. To by pro nás bylo naprosto nemožné. Tato Boží spravedlnost je působena skrze Něho a odpovídá Jeho podstatě. Byla vydobyta Kristovou obětní smrtí. Náš Pán Ježíš Kristus byl ve svém životě spravedlivý. Avšak to by nás nezachránilo. My jsme potřebovali naplnění Boží spravedlnosti v Jeho smrti na kříži Golgoty. Tam Jej postihl
Kristus toto dílo vykonal dokonale. Tím vytvořil základ, aby se Boží spravedlnost mohla zjevit v evangeliu: Věřící je ospravedlněn.
Boží spravedlnost je:
dokonalá – uspokojuje Boží svaté nároky;
božská – zjevuje Boha jako Boha světla a lásky;
úplná – postačí pro všechny potřeby hříšníka.
„Z víry“: Boží spravedlnost člověk neobdrží ani na základě skutků, ani na základě zákona, nýbrž může být získána jen na základě víry.
„K víře“: Boží spravedlnost je přijata vírou, v důvěře v to, co Bůh říká. Člověk ji nemůže vidět nebo uchopit. A přece je Boží spravedlnost absolutní skutečností, která nás činí šťastnými.
„Spravedlivý bude žít z víry“: Věřící smí nyní každý den žít ve vztahu víry k tomu Bohu, který jej ospravedlnil.