Verše 1–12. Festus, nástupce Felixe, byl zcela jiný muž než jeho předchůdce. Neoddaloval věci. Už tři dny po svém nástupu do úřadu jel do Jeruzaléma. Jistě věděl, že s vůdci Židů musí mít dobré vztahy, aby s nimi ve svém vládnutí neměl těžkosti. A později, když šlo o projednání Pavlova případu, neváhal a ihned vzal věc do ruky. V protikladu k Felixovi neměl o židovství ani o křesťanství povědomí. Také se nezajímal o náboženství.
Náboženská nenávist Židů proti apoštolu Pavlovi se v průběhu doby nijak nezmenšila. Ještě jednou se pokusili jej zákeřně zavraždit. Avšak jejich návrh byl odmítnut. Obdrželi však příležitost, aby vězně ještě jednou obžalovali. Ale nemohli svá těžká obvinění dokázat, takže bylo pro Pavla lehké tato obvinění vyvrátit. Zde stál před soudem muž, který se neměl čeho bát, neboť se snažil mít „svědomí bez úrazu před Bohem i před lidmi“.
Podobně jako Felix, ucházel se i Festus o přízeň Židů. Proto se vrátil k jejich prosbě, aby soudil Pavla v Jeruzalémě, když postavil vězně před volbu. Zda Festus počítal s takovou odpovědí chudého „cestujícího kazatele“, nevíme. Avšak Pavel se odvolal k císaři, a tam také měl přijít. To znamenalo pro apoštola další krok směrem k Římu.
Verše 13–27. Ale nyní pro místodržícího Festa vyvstal nový problém: Jak mohl tento soudní případ předat vyššímu, císařskému soudu v Římě bez jasných bodů obžaloby? Příjezd krále Agrippy s jeho sestrou Bernicí, kteří u nového místodržícího vykonali zdvořilostní návštěvu a chtěli ho v Palestině uvítat, přišla Festovi proto právě vhod.
Vylíčil svým posluchačům Pavlův případ. Přitom je zřejmé, že Festus, v protikladu k Felixovi, neměl mnoho povědomí o židovství a sotva co věděl o křesťanství. Když mluvil o jakémsi Ježíšovi, „který zemřel, o němž Pavel tvrdil, že žije“, pak je to řeč nevědomého a nevěřícího světa. Vidí v Něm jen historickou osobnost. Nemá tušení, kdo On ve skutečnosti je a že Bůh jednou právě skrze Něho, jehož vzkřísil z mrtvých, bude soudit svět.
Festova slova stačila, aby vzbudila zájem krále Agrippy o Pavla. Řekl: „Chtěl bych i já rád člověka toho slyšeti.“ A tak se druhého dne shromáždili vysocí vojenští činitelé a celá horní vrstva města Cesareje s králem Agrippou a Bernicí, aby slyšeli Pavla. V úvodních slovech vysvětlil Festus: a) postoj Židů, kteří žádali Pavlovu smrt, b) svůj vlastní úsudek o nevině vězně a c) co očekává od tohoto slyšení: jasné body, aby mohl sestavit odpovídající žalobu do rukou císařského soudu.