Verše 1–11. Aby se dověděl o žalobě proti Pavlovi něco přesnějšího, předvedl římský velitel vězně před židovské synedrium. Sotva se Pavel začal před tímto vysokým grémiem odpovídat, byl přerušen úderem na ústa. Učinil předtím čestný výrok, avšak aniž by řekl slovo o svém Pánu a Vykupiteli.
Vězeň ihned reagoval na toto nespravedlivé jednání: „Bude tebe bíti Bůh, stěno zbílená.“ Tím obvinil nejvyššího kněze z pokrytectví. Ačkoli tato slova nebyla utrháním, stála přece v rozporu s tichostí Pána Ježíše, jenž, když Mu zlořečili, neopětoval zlořečení. Jakmile Pavel slyšel, že jde o nejvyššího kněze, omluvil se.
Proč se potom s důrazem zmínil o tom, že je farizeus a že věří ve vzkříšení? Chtěl tím pro sebe získat jejich stranu, anebo to byl promyšlený šachový tah, aby muže v synedriu poštval proti sobě navzájem? Bible nám na to nedává konkrétní odpověď. Reakce však ukazuje, jak vyhraněné bylo stranické myšlení u farizeů. Pravda a spravedlnost u nich znamenaly méně než strana. Jsme my osvobozeni od takových myšlenek?
Celé soudní projednávání před synedriem přineslo, jak to kdosi výstižně popsal, minimum svědectví a maximum zmatku. Římský důstojník proto poručil, aby opět přivedli Pavla zpět do tábora.
Avšak Pán ve své milosti svého skleslého a sebou samým zklamaného služebníka nenechal. Následující noci k němu přistoupil, povzbudil ho a ujistil ho, že o Něm bude svědčit také v Římě.
Verše 12–22. Jak velká byla nenávist Židů proti apoštolovi! Protože si byli vědomi účinnosti jeho služby, existovalo pro ně jen jedno řešení: jeho smrt. Čtyřicet z nich se zapřisáhlo s klatbou a řekli, že nebudou ani jíst ani pít, dokud nezabijí Pavla. Aby mohli provést svůj úmysl, vymysleli si šikovný plán: Pavel měl být ještě jednou předveden před synedrium. Na cestě z římského tábora k židovskému soudu bude pro těch čtyřicet snadnou záležitostí, aby římskou hlídku přemohli a Pavla zabili.
Co mohou zlí lidé učinit muži, s nímž je Bůh? Nic! Dokud nebyla služba apoštola Pavla ukončena, nemohl ho nikdo napadnout a zabít. O to se staral Bůh, jehož plány se vždy uskuteční.
Aby svého služebníka varoval před zákeřným útokem, vedl to Bůh tak, že se o tomto spiknutí dověděl Pavlův synovec. Jako římský občan mohl Pavel ve vězení přijmout návštěvu, a tak se o tomto spiknutí dozvěděl. I když Pavel věděl, že se nalézá v ruce svého Pána, který mu v noci předtím dodal odvahu, neváhal dát tuto informaci dále.
Někdy Bůh způsobí zázrak, aby ochránil svého služebníka, jako tomu bylo například u Petra (kapitola 12). Zde vede okolnosti podle potřeby. V našem vyprávění není nic náhodné, nýbrž vše je vedeno Boží prozřetelností. K tomu patří také vlídnost velitele vůči Pavlovi.
Verše 23–35. Velitel Klaudius Lyziáš nechtěl pravděpodobně převzít odpovědnost za případnou vraždu římského občana v Jeruzalémě. Raději poslal ohroženého muže do Cesareje. Tím ho odebral židovskému soudnictví a postavil ho pod římské právo. Dva důstojníci museli kolem třetí hodiny v noci, tedy kolem 21. hodiny podle našeho počítání času, mít připravených 470 vojáků, aby vyvedli Pavla bezpečně z Jeruzaléma. To je více než desetinásobek oněch mužů, kteří ho chtěli zavraždit. Tato římská ochrana, které se Pavel těšil, stojí v udivujícím protikladu k nenávisti ze strany náboženských vůdců Židů.
Velitel dal průvodu vojáků také dopis pro místodržícího Felixe. V něm líčil okolnosti tak, že jej stavěly do dobrého světla. Psal, že se zasadil o bezpečnost Pavla jakožto římského občana, což zcela neodpovídalo pravdě. V 29. verši vydal svědectví o nevině vězně, což potvrdili také pozdější soudcové. – Tím se elegantním způsobem zbavil tohoto nepříjemného vězně.
V Cesareji zůstal Pavel i nadále jako vězeň. Unikl zákeřnému úkladu, avšak už nebyl svobodný. – Pisatel Skutků mlčí o reakci bratří v Jeruzalémě. Nečteme nic o tom, že by se za něho Jakub nebo starší zasazovali. Byli snad rádi, že věc s tím „obtížným“ bratrem Pavlem vzala takový obrat?
Tímto nočním odjezdem opustil Pavel město svých otců provždy. Jeruzalém byl s konečnou platností za ním. Před ním ležel Řím. Věděl, že jeho milovaný Mistr bude s ním a že mu dá dosáhnout tohoto cíle.