Verše 1–12. Pavel nakonec přišel do Efezu, hlavního města tehdejší římské provincie Asie. Tam nalezl některé věřící Židy, které Duch Svatý označuje jako učedníky. Když s nimi apoštol blíže rozmlouval, zpozoroval, že to byli učedníci Jana Křtitele. Tak jako Apollo, neslyšeli ještě plnou pravdu evangelia.
Jan Křtitel byl předchůdce Mesiáše. Ohlašoval Jeho příchod a křtil všechny, kteří činili pokání a chtěli přijmout Toho, jehož on ohlašoval. Od té doby Ježíš přišel a zemřel na kříži. Ale také vstal a jako člověk se vrátil do nebe. Odtud vylil Ducha Svatého a utvořil církev. Když to těchto dvanáct židovských mužů slyšelo a jistě také uvěřili v Pána Ježíše, byli pokřtěni křesťanským křtem. Skrze vkládání rukou apoštola Pavla obdrželi Ducha Svatého. Nyní patřili jako údy Kristova těla rovněž k církvi.
Pavel nejprve použil synagogu, aby tam uvěřivší vyučoval. K „věcem království Božího“ patří skutečnost, že Král je nepřítomen, nyní je v nebi a Jeho království přijalo skrytý charakter. Přesto ale každý, kdo se k Němu přizná, je poddaným v tomto království a Jeho, Pána, je povinen poslouchat. Dále k tomu patří, že učedník Mistra má ze strany světa k očekávání stejné odmítnutí jako On (Jan 15,20).
Když však odpor ze strany nevěřících Židů rostl a tito zle mluvili o křesťanském vyznání, oddělil se od nich. Křesťané v Efezu se nadále shromažďovali ve škole Tyranově, kde je Pavel dále poučoval. V následujících dvou letech byl v oné provincii sotva někdo, kdo by neslyšel Slovo Pána, a Bůh podporoval poselství neobyčejnými divy.
Verše 13–22. Tam, kde se zjevuje Boží moc, je přítomen také ďábel, aby napodobováním pravého lidi znejistil. V té době asi byli různí putující židovští zaklínači, kteří za peníze vyháněli démony. Byli takoví, kteří se pokoušeli jednat také ve jménu Pána Ježíše. Používali přitom sílu, kterou vůbec neznali. Nyní byli na místě odhaleni jako podvodníci. Byli přemoženi posedlým člověkem a museli nazí a zranění uprchnout. „Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo.“ (2. Mojžíšova 20,7)
Taková událost nemohla zůstat skrytá. Lidé se na jedné straně báli a na druhé straně bylo jméno Pána Ježíše vyvýšeno. Ti, kteří uvěřili, poznali, jak je to špatné zabývat se okultními věcmi a kouzelnictvím, a vyznávali své hříšné skutky. Takoví, kteří provozovali kouzelnictví, přinášeli své kouzelnické knihy a spalovali je. Když byly tyto překážky odstraněny, mohlo Slovo Páně růst s mocí a sílilo.
Pak nám jsou sděleny apoštolovy plány. Myslel na krajiny Macedonie (Filipi, Tesalonika) a Achaje (Korint) a poslal do Macedonie dva ze svých spolupracovníků. Potom chtěl cestovat do Jeruzaléma. Pak zůstávalo ještě jedno velké přání: Rád by cestoval do Říma, aby také tamní věřící povzbudil a vyučoval.
Verše 23–40. V Efezu stál velký modlářský chrám, v němž byl vystaven a uctíván obraz bohyně Artemidy (Diany). Skrze kázání evangelia se v oné provincii obrátilo mnoho lidí od model k Bohu. Proto se obchodu stříbrotepců, kteří vyhotovovali a prodávali miniatury chrámu, dařilo stále hůře. Nyní tento cech zosnoval nepokoj, který byl obrácen proti Pavlovi a proti křesťanům, ačkoli Pavel neřekl proti obchodu s modlářstvím ani slovo. Nenapadal modloslužbu a nekázal proti ní, nýbrž zvěstoval lidem Krista a evangelium Boží milosti.
Pobouření zachvátilo celé město. Mnozí vůbec nevěděli, o co jde. Prostě křičeli se zástupem. Žid Alexander pravděpodobně chtěl přesunout každé podezření z Židů na křesťany. Avšak neměl žádnou šanci proti zástupu, který ustavičně křičel: „Veliká je Diana Efezských.“ Jak životu nebezpečná byla tehdy situace pro služebníky Pána, poznáváme ze slov apoštolových ve 2. Korintským 1,8.9.
Bůh použil jednoho moudrého muže, městského písaře, aby lidi uklidnil. Ten je varoval, že vlastně není žádný důvod pro to pobouření. Pavlovi společníci, kteří byli přivlečeni, nejsou ani lupiči v chrámu, ani se nerouhají bohyni. K tomu je zde řádný soud, kde mohou přednést žaloby. Jiné žádosti mohou být vyřešeny v zákonném shromáždění. V neposlední řadě tu je nebezpečí, že Římané, kteří netrpěli ve své říši žádný nepořádek, poženou obyvatele města Efezu k odpovědnosti. Po těchto moudrých slovech se shromáždění rozešlo. Evangelium opět zvítězilo nad satanem.