Verše 1–11. Když Aténští slyšeli Boží pravdu na Areopágu, ležela nyní odpovědnost na nich. Pavel mohl jít dále. Jeho další zastávkou bylo obchodní a přístavní město Korint.
Zde našel židovské manžele – Akvilu a Priscillu, kteří v důsledku císařových antisemitských nařízení byli vypuzeni z Říma. Povoláním byli výrobci stanů, a protože Pavel uměl totéž řemeslo, nalezl u nich ubytování a práci a vydělával si tak na své živobytí. Soboty – a asi také ostatní volný čas – využil, aby rozmlouval se Židy i Řeky. Když k němu dorazil z Macedonie Sílas a Timoteus, věnoval se cele Slovu a svědčil Židům o Ježíši z Nazareta jako o jejich Mesiášovi. Jejich reakce na to byl odpor a dokonce rouhání.
Pavel nyní věděl, že je svobodný k tomu, aby se obrátil k národům. Zajímavá ale je skutečnost, že první obrácení v Korintu, o kterém je zmínka, bylo obrácení jednoho Žida: „Krispus pak, kníže školy, uvěřil Pánu se vším domem svým.“ Toto rozhodnutí se zdá být pro mnohé pohnutkou, aby také uvěřili v Pána Ježíše.
Skrze vidění v noci Pán apoštolovi ukázal, že v Korintu na něho čeká mnoho práce. Přitom mu dal povzbuzení: „Neboj se.“ Dal mu radu: „Mluv a nemlč.“ Ujištění: „Já s tebou jsem.“ Zaslíbení: „Žádný nesáhne na tebe, aby zle učinil.“ A naději: „Mnoho mám lidu v tomto městě.“
Verše 12–17. Ačkoli Pavel mohl v Korintu zůstat delší dobu, i zde vznikl odpor ze strany nevěřících Židů. Jednomyslně ve své vzpouře proti evangeliu vedli Pavla před světského soudce a žalovali na něho, že přemlouvá lidi, aby se klaněli Bohu, což je proti římskému zákonu.
Gallio si hned všiml, že má před sebou náboženský problém. Když se Pavel chtěl odpovídat, přerušil jeho slova a prohlásil Židům, že toho nechce být soudcem. Gallionův postoj byl pro křesťanství a šíření evangelia v provincii Achaia významný. Tím, že odmítl projednávat záležitost soudně, určitým způsobem chránil křesťany a naznačil, že nedělají nic nezákonného.
Avšak město bylo v pozdvižení, a tak se zlost řeckého obyvatelstva proti Židům vybila na představeném synagogy Sostenovi. Lhostejný Gallio ani tu nezasáhl. Kolik „Gallionů“ žije i dnes! Nechtějí mít nic společného s náboženstvím. Protože rovněž zavírají své uši a srdce před evangeliem, věčně zahynou.
Verše 18–22. Bůh evangeliu v Korintu bohatě požehnal. Nyní šel Pavel dále. Akvila a Priscilla ho doprovodili až do Efezu. Tam je zanechal, neboť on sám chtěl být bezpodmínečně na svátek Letnic v Jeruzalémě. Když to bude Boží vůle, chtěl se do Efezu vrátit.
O apoštolově pobytu v Jeruzalémě nám neříká Duch Svatý ani slovo. Byla to skutečně Boží vůle, aby ve spojení s židovským svátkem vyhledal Jeruzalém? Cožpak mu Pán nesvěřil službu mezi národy? V každém případě jej vidíme nakonec v Antiochii, odkud před asi třemi roky vyšel na druhou misijní cestu.
Verš 23. Po nějaké době vyrazil neúnavný apoštol na svou třetí misijní cestu. Zda vzal s sebou někoho jako doprovod, nám není sděleno. Spíše se zdá, že odcestoval sám. Cesta ho vedla ve směru na Efez skrze Galatskou krajinu a Frygii, kde v už existujících shromážděních vykonával službu jako pastýř a učitel.
Jak nutná a důležitá byla tato služba, ukazuje Epištola Galatským, kterou jim Pavel napsal brzy po této návštěvě. Židovští muži šířili převrácená učení a podkopávali autoritu apoštola Pavla.
Verše 24–28. Mezitím vystoupil v synagoze v Efezu výřečný a učený muž jménem Apollo. Jak krásné je svědectví, které mu Duch Svatý vystavuje ve verši 25: od Pána nadaný, horlivý, věřící muž. Chybělo mu však něco rozhodujícího: Znal jen poloviční pravdu o Pánu Ježíši. Celá pravda evangelia milosti mu byla neznámá. Priscilla a Akvila, kteří ho slyšeli mluvit v synagoze, ho vzali k sobě domů a „přesněji mu vyložili Boží cestu“, tj. předali mu vše to, čemu se v Korintu naučili od Pavla. A učený Apollo byl dostatečně pokorný k tomu, aby se těmito manželi, kteří vyráběli stany, nechal vyučovat v křesťanské víře.
Tímto poučením vskrytu byl nyní vybaven pro službu v Achaji. S doporučujícím dopisem od bratří v Efezu tam cestoval a „mnoho prospěl těm, kteří uvěřili skrze milost Boží.“ Později popsal Pavel Apollovu službu v Korintu takto: „Já jsem zasadil, Apollo zaléval, ale Bůh dal růst.“ (1. Korintským 3,6) Jako dobrý znalec Starého zákona dokazoval Apollo vzpouzejícím se Židům, „že Ježíš je Kristus“.