Verše 1–7. Z Antiochie se Pavel a Barnabáš dostali do Ikonia. I tam nejprve vyhledali židovskou synagogu a kázali evangelium, tak jako předtím v Antiochii, jak Židům, tak i Řekům. Opět tu byl velký počet z obou skupin, který přijal vírou to poselství.
V Ikoniu popudili nevěřící Židé lidi z národů, aby se protivili poslům Pána. Pán to ale nenechal dojít k pronásledování, nýbrž daroval jim delší čas, aby v důvěře v Něho směle zvěstovali poselství milosti. A znameními a divy podporoval své Slovo. – To všechno dokazuje, že lidé nejsou zachraňováni vnější snahou, nýbrž jedině silou Pána. – A když my kážeme Slovo, je nejen důležité, co říkáme, nýbrž také, jak to představujeme. Tak jako Pavel a Barnabáš máme i my přinášet lidem slovo milosti.
Ne všichni obyvatelé města uvěřili. Tehdy to bylo zrovna tak jako dnes: U Pána Ježíše se lidé rozdělují. Ne všichni, kteří jsou konfrontováni s evangeliem, je přijmou. Jejich odmítnutí poselství se pak stává odmítnutím Vykupitele a odporem proti vykoupeným. Toto rozdvojení, jaké tehdy vyvstalo v Ikoniu, Pán Ježíš předpověděl například v Matouši 10,34–36. Pokoj na zemi bude teprve v tisíciletém království, kdy všichni potom žijící lidé uznají Pána Ježíše a poddají se Jeho vládě, dříve ne.
Vytvořily se dva tábory. Jedni byli s Židy, druzí s vyslanci Pána. Když odpor rostl a došlo k útoku na ně, mohl Pavel a Barnabáš včas uprchnout. Avšak žádným způsobem se nenechali zastrašit. Také v Lystře a Derbe, dalších městech, ke kterým na své misijní cestě přišli, zvěstovali evangelium.
Verše 8–18. O znameních a divech v Ikoniu nám nejsou sděleny žádné podrobnosti. Naproti tomu je podána podrobná zpráva o uzdravení muže v Lystře, který byl od narození chromý. Tento těžce invalidní muž měl příležitost naslouchat Pavlovým slovům. Zvěstovatel poznal, že ten chromý má víru, že bude uzdraven nebo zachráněn. Pavel si musel také všimnout, že tento muž se podle vůle Pána měl stát zdravým, a tak nahlas zvolal, že to mohli všichni slyšet: „Postav se přímě na nohách svých!“ – „A on vzchopil se a chodil.“
Tato událost nám ukazuje, že Pán vyžaduje nejen poslušnost vůči svému Slovu, nýbrž vždy k tomu také dává sílu. – Když jsme ještě nebyli spaseni, nemohli jsme učinit ani krok k Bohu. Ale od svého obrácení jsme v stavu vést život ke cti a oslavení Boha a v poslušnosti následovat Pána Ježíše. Není to div?
Zástup, který to vše spolu prožil, se domníval, že k nim osobně přišli bohové. Apoštolové ale hned nerozuměli, co to lidé volají. Když však zpozorovali, že jim chtějí obětovat, zcela zděšeni vyběhli k lidu a jakoukoli poctu odmítli. Pokusili se pohnout lidi k odvrácení se od nicotných model a zvěstovali jim pravého Boha, Stvořitele a udržovatele všeho. Řekové uctívali mnoho bohů, o kterých si mysleli, že žijí na Olympu a nestarají se o lidi. Jak zcela jiný je ten jediný pravý Bůh!
Byl nám nápadný rozdílný způsob Pavlova kázání? Židům zvěstoval Ježíše jako zaslíbeného Mesiáše, pohanům představoval Boha, který se zjevuje ve stvoření.
Verše 19–28. Židé z Antiochie v Pisidii a Ikoniu pronásledovali Pavla a Barnabáše až do Lystry. Podařilo se jim tam popudit lidi k odporu proti misionářům tak, že Pavla kamenovali. Jak nestálé je lidské srdce! Krátce předtím jej chtěli uctívat jako svého boha Herma, nyní se pokoušeli jej zabít! V domnění, že je mrtev, ho vytáhli z města. Pán ale učinil div a udržel ho naživu. Avšak Pavel to, co prožil, už nezapomněl (2. Korintským 11,25; 2. Timoteovi 3,11).
Pak jeho služba pokračovala. Společně s Barnabášem šli do Derbe. Také tam přineslo evangelium bohaté ovoce.
Nyní měla být uvěřivším lidem prokazována pastýřská služba a měli být dále vyučováni Slovem. Tato „dodatečná práce“ Pavlovi a Barnabášovi ležela na srdci. Proto se z Derbe vrátili přes Lystru a Ikonium do Antiochie a „potvrzovali duše učedníků“. V místech, kde působili jako evangelisté, byli nyní činní jako pastýři a učitelé. Přitom učedníkům také ukazovali, že na cestě následování Pána jsou soužení normální věcí.
Nakonec se ze své misijní cesty vrátili k jejímu počátku – do Antiochie v Sýrii. Tam nevyprávěli, co prožili a co učinili, nýbrž „vypravovali, kteraké věci Bůh skrze ně učinil, a že otevřel pohanům dveře víry“. – Evangelista nezpůsobí žádné obrácení. To je vždy jen dílem Boží ruky.