Verše 1–6. Začalo nové pronásledování věřících, tentokrát ze strany státní moci. Král Herodes vložil ruce na některé křesťany a dal popravit apoštola Jakuba. Pán Ježíš kdysi oběma bratrům, Jakubovi i Janovi, předpověděl těžkosti (Marek 10,39). Nyní Jakub vytrpěl jako první z dvanácti apoštolů mučednickou smrt.
Židé uvítali toto pronásledování křesťanů. Když král Herodes viděl, že tím získal jejich přízeň, dal uvěznit také Petra. Aby zvýšil účinek tohoto uvěznění, spojil je s židovským svátkem, při kterém bylo v Jeruzalémě více lidí než jindy.
Takto byl Petr zavřen do vězení už potřetí. Dvakrát byl zase propuštěn, z toho jednou skrze zázrak (kapitola 4,3.21; 5,18.19). Jak to bude tentokrát? Proč bylo pro neškodného vězně, jako byl Petr, nasazeno 16 strážných vojáků? Bál se Herodes, že by mohl být Petr osvobozen nadpřirozeným způsobem jako předtím dvanáct apoštolů?
Shromáždění bralo hrozivou situaci, v níž se Petr nalézal, velmi vážně. Sice to nebylo v jejich moci, aby situaci změnili, ale měli modlitbu. Věřící se za Petra ustavičně modlili k Bohu. Všimněme si: Byla to pravá modlitba, neboť se obracela k Bohu. Kromě toho to byla společná modlitba (od shromáždění), konkrétní (za něho) a ustavičná modlitba. Jsou naše modlitby v modlitebních hodinách také tohoto druhu? Pak Bůh určitě odpoví, tak jako to učinil zde.
Věřící čekali na Boha a na Jeho odpověď, zatím co lid čekal na vykonání rozsudku krále Heroda. Která strana zvítězí?
Verše 7–17. Proč mohl Petr v noci před svou popravou tak klidně spát? Protože i jako vězeň věděl, že je v Boží ruce. Ve své První epištole nás vyzývá, abychom všechnu svou starost uvrhli na Boha. Zde podle toho sám žil.
Opatření lidí nejsou Bohu žádnou překážkou pro to, aby vykonal své plány. Ani řetězy, kterými byl Petr připoután k vojákům, ani zavřené a dobře střežené dveře netvořily pro anděla překážku k tomu, aby vězně osvobodil a vyvedl ho ven. Podrobnost, s jakou Duch Boží popisuje Petrovo osvobození, ukazuje, jak hluboce a klidně oné noci spal. Teprve když ho anděl opustil, zpozoroval, že to je skutečnost a ne nějaký sen.
Hned vyhledal ty, kteří se za něho modlili. Avšak musel nějaký čas čekat, než mu otevřeli bránu. Víru, kterou měla služka Ródé, nesdíleli všichni. Místo aby se s ní radovali a běželi k bráně, řekli: „Blázníš!“ Teprve když Petr dále klepal, poznali, že Pán učinil daleko více nad to, než zač prosili nebo nač pomysleli (Efezským 3,20). Boží odpověď daleko přesáhla jejich víru.
Petr věděl, že je hledaným mužem, a proto ještě téže noci opustil Jeruzalém. V dalším průběhu Skutků je o něm zmínka už jen jednou (kapitola 15,7). Druhá část této knihy jedná především o službě apoštola Pavla.
Verše 18–25. Dovedeme si představit zděšení mezi vojáky, když zjistili, že Petr zmizel. Všem – i králi Herodovi – muselo být jasné, že se stal božský zázrak. Přesto dal nevinné strážce popravit. Místo aby se pokořil pod Boží ruku, zvětšil svoji vinu, kterou už před Ním měl.
Opustil Jeruzalém a odešel dolů do Cesareje. Tyrší a Sidonští, na které se velmi hněval, se pokoušeli s králem všemi prostředky uzavřít pokoj. Neváhali uctívat ho jako Boha. Tento hrubý vládce, který tuto od svých vazalů prokazovanou čest a hodnost přijal, je obrazem antikrista, jenž se bude v budoucnu vydávat za Boha a bude přijímat božské uctívání (2. Tesalonickým 2,3.4).
Bůh na místě zasáhl soudem. Opět poslal anděla. Tentokrát proto, aby povyšujícího se člověka ranil hroznou, smrtelnou ranou. Ano, Bůh nedovolí, aby se Mu posmívali, a svou čest nedá nikomu jinému (Galatským 6,7; Izaiáš 42,8). Nezasahuje sice při každém hříchu ihned, ale jednou bude všechno zlo soudit (Kazatel 8,11–13; Židům 9,27; 2. Petra 2,9; Judy 15).
Pronásledování nemohlo zabránit růstu Božího slova. Stále více srdcí se otevíralo evangeliu. Poslední verš naznačuje přechod od první části Skutků apoštolů ke druhé. Ústřední místo už nebude zaujímat Jeruzalém, nýbrž Antiochie.