Verše 1–8. Pán svěřil apoštolu Petrovi klíče království nebes. Avšak až do této chvíle je ještě nepoužil, aby také národům otevřel dveře ke království. Nyní tato chvíle přišla.
V Cesareji bydlel bohabojný římský důstojník, jenž dobře smýšlel s židovským národem a modlil se k jejich Bohu. Protože v průběhu této kapitoly se prostě mluví o Bohu, můžeme mít za to, že Kornelius Jej poznal a uznal jako pravého Boha. – Tento muž už byl znovuzrozený. Jeho bohabojný život, jeho skutky a jeho modlitby dokazovaly, že je zachráněn, neboť vzýval jméno Hospodinovo (Joel 2,32). Ale ještě nebyl křesťanem, protože ještě neznal plné světlo evangelia.
Božím úmyslem bylo přivést tohoto muže k víře v Ježíše Krista a připojit ho k církvi, a sice aniž by se nejprve stal Židem. Za tímto účelem měl povolat Petra z Joppe do Cesareje. Kornelia neměl poučit anděl. Bůh také nepoužil Filipa, který přece v Cesareji bydlel (Kapitola 8,40). Celá věc měla tak rozhodující význam, že tímto úkolem byl pověřen Petr, muž s apoštolskou autoritou. Muselo být jasné, že Boží milost tu je skutečně pro všechny lidi a že v církvi není žádné rozlišování mezi Židem a národy. Všichni vykoupení, nezávisle na svém původu, jsou údy Kristova těla a společně tvoří církev.
Verše 9–22. V den Letnic Petr prohlásil, že dar Ducha Svatého je také pro ty, kteří jsou vzdálení, to znamená pro věřící z jiných národů (kapitola 2,39). Tehdy asi netušil, jak dalekosáhlé bylo toto vyjádření. Bůh jej musel pro praktické obecenství s věřícími z národů teprve připravit. Petr se musel naučit, že doba milosti vystřídala dobu zákona, takže nyní v Božích očích už není žádný člověk „nečistý“. Bůh se snažil odbourat židovské předsudky, které měl Jeho učedník.
Jak je krásné vidět, že jak Kornelius, tak i Petr byli na modlitbě, když k nim Bůh promluvil. Jak by Petr mohl konat svou službu pro Pána bez modlitby! To by bylo nemožné (srovnej s kapitolou 6,4).
Třikrát opakovaným viděním plátna, ve kterém se nalézala všelijaká zemská zvířata, dal Bůh apoštolovi důraznou lekci: „Co Bůh očistil, neměj ty toho za nečisté.“ Petrova odpověď ukazuje, jak hluboko sahaly jeho židovské pocity. Na jedné straně uznával autoritu Pána, jehož chtěl poslouchat, a na druhé straně to nepřenesl přes své pocity jako Žida, aby jedl něco, co bylo podle zákona nečisté. Proto to jeho zvolání: „Nikoli, Pane!“
Avšak to celé vedlo Petra velmi k zamyšlení, neboť to přišlo z nebe, tedy od Boha. Vysvětlení na sebe nedalo dlouho čekat. Ještě když o tom Petr přemýšlel, stáli Korneliovi vyslanci přede dveřmi. Duch Svatý ho vyzval, aby šel s těmito Římany, „neboť jsem já je poslal“. A on poslechl.
Verše 23–33. Deset osob se vydalo na cestu do Cesareje: ti tři mužové od Kornelia, apoštol Petr a šest bratří z Joppe jako svědkové (kapitola 11, 12). Významné je to, že nepřišel Kornelius k Petrovi, nýbrž Petr šel k němu do jeho domu. Bůh se postaral o to, aby všechno, co se tam odehrálo, bylo naprosto oddělené od židovských zvyklostí.
Když Žid Petr vstoupil na práh Římanova domu, Bůh otevřel národům dveře k Božímu království a provždy strhl dělící zeď mezi Židy a ne-Židy (Efezským 2,13–18). Kornelius, římský důstojník, padl apoštolovi, prostému rybářovi z Galileje, k nohám. Avšak ten ho pozdvihl se slovy: „Vstaň, i já také sám člověk jsem.“ Klanění lidí náleží jen Bohu. Pak Petr vydal před shromážděnými krásné svědectví o tom, co mu Bůh před krátkou dobou ukázal. Porozuměl božskému vyučování.
Jak krásný je postoj Kornelia a jeho příbuzných a přátel. Byli si vědomi Boží přítomnosti a byli připraveni poslechnout, co jim Bůh skrze apoštola Petra chce říci. – Také když se my dnes shromažďujeme ke zvěstování Slova, mělo by toto být pravdou: Jsme v přítomnosti Pána a chceme poslechnout to, co nám On chce říci. A bratr nebo bratři, které On použije ke zvěstování, by měli mluvit jen to, co jim Bůh přikázal.
Verše 34–43. Petr porozuměl, že Bůh nikomu nestraní. On vzhlíží na každého, kdo se Ho bojí a dělá to, co je před Ním správné. Tak to je už vysvědčeno ve Starém zákoně (5. Mojžíšova 10,17; 2. Paralipomenon 19,7; Job 34,19).
Apoštol se obrátil k posluchačům, kteří vzhledem ke starozákonním spisům nebyli nevědomí. Zdálo se, že i Ježíš z Nazareta jako osoba jim byl známý. Ale nyní svým posluchačům z národů ukázal, kdo Ježíš Kristus skutečně je: Pravý Mesiáš Židů je Pán všech. S krajní stručností líčil službu Spasitele od Jeho pomazání Duchem Svatým až do Jeho smrti na kříži. Avšak Bůh Ho vzkřísil. Kristus jako člověk tělesně vstal. To mohli apoštolové dosvědčit všem. Nyní je tento Vzkříšený Zachráncem všech těch, kteří v Něho věří. Ano, to je radostné poselství, které se až dodnes obrací ke všem lidem: „Odpuštění hříchů vezme skrze jméno jeho každý, kdokoli uvěřil by v něho.“ Odpuštění skrze jméno soudce, neboť Bůh určil tuto Osobu také za Soudce živých i mrtvých. O obojím vydávají svědectví už proroci. Tak se poselství zvěstované Petrem plně kryje s psaným Božím slovem.
Málo slovy se Petr před Korneliem, jeho příbuznými a přáteli dotkl všech podstatných bodů víry: Božství Ježíše Krista, Jeho smrti, Jeho vzkříšení, soudu, ceny psaného Božího slova a odpuštění hříchů.
Verše 44–48. Evangelium kázané Petrem padlo do připravených srdcí. Když slyšeli ta slova, přijímali je vírou a byli zapečetěni Duchem Svatým (Efezským 1,13). Tito věřící z národů, když na ně sestoupil Duch Svatý, mluvili jazyky a vyvyšovali Boha – přesně tak jako učedníci, na něž byl Duch Svatý vylit v den Letnic (kapitola 2,4.11).
Znamení mluvení jazyky způsobil Bůh pro přítomné věřící ze Židů. Ti žasli. Avšak jasně viděli, že dar Ducha Svatého je také podíl věřících z národů, a sice aniž by se nejprve stali Židy.
Nyní nestálo křesťanskému křtu už nic v cestě. Kdo by mohl zbránit těm, které Bůh skrze Ducha Svatého připojil k tělu Krista, v přístupu k okruhu křesťanů na zemi? Petr dokonce rozkázal, aby byli pokřtěni. Tito lidé v domě Kornelia náleželi nyní také k církvi živého Boha. Křtem se veřejně přiznali k Ježíši Kristu a uznali Ho za Pána ve svém životě.
Rozumíme tomu, že prosili Petra, aby několik dní zůstal. Cítili potřebu být dále poučeni. Ten, kdo poznal Pána Ježíše jako svého Vykupitele a Pána, by se o Něm chtěl dovědět více. K tomu má nový život z Boha ve věřícím touhu znát Boží vůli a také ji činit.