Verše 1–6. Satan má dvě metody, jimiž se pokouší škodit Božímu dílu: nesváry uvnitř, to jest mezi věřícími, a pronásledování z vnějšku. V naší kapitole používá obě.
„V těch dnech“, když Duch Boží mocně působil, když mnoho lidí uvěřilo a shromáždění denně rostlo, se satan pokusil narušit vnitřní pokoj mezi Božími dětmi. V tom mu přišla na pomoc stará přirozenost ve věřícím. Šířila se nespokojenost a reptání.
Mezi uvěřivšími Židy byli takoví, kteří žili mimo Palestinu, a proto mluvili řecky a převzali mnoho zvyků a myšlenek od Řeků, kteří je obklopovali. To byli helénisté, v protikladu k Hebrejům, tj. Židům, kteří bydleli stále ve své zemi. Nyní se helénisté domnívali, že jejich vdovy jsou při hmotné podpoře ve srovnání s Hebreji zanedbávány.
Jakým způsobem byl tento problém vyřešen? V duchu božské milosti! Nečteme, že ti reptající byli napomínáni. Také neslyšíme žádnou obranu ze strany apoštolů, k jejichž nohám přece bylo kladeno vše, co mělo být rozdělováno (kapitola 4,34.35). Avšak apoštolové brali to reptání vážně. Nenechali se tím však zadržet od své vlastní služby. Navrhli shromáždění, aby pro „přisluhování stolům“ vyhledalo a určilo sedm vhodných bratrů. Úkol těch sedmi odpovídal přibližně službě služebníků nebo diakonů (1. Timoteovi 3,8–13). Všimněme si předpokladů pro takovou službu: dobré svědectví, plni Ducha Svatého a plni moudrosti!
Vkládání rukou nemá nic společného s ordinací. Znamená prostě učinit se zajedno. Jak apoštolové, tak i shromáždění se ztotožnili s těmi sedmi muži vzhledem k úkolu, ke kterému byli zvoleni.
Verše 7–15. Když byly vyvstalé problémy vyřešeny podle Boha, působil Duch Svatý dále bez zábran, takže Slovo rostlo. Tento růst spočíval v tom, že v srdcích těch, kteří je slyšeli, získalo vliv, takže počet učedníků se velmi rozmnožil.
Štěpánova služba se neomezovala na „přisluhování stolům“. Pán ho mohl použít ještě více (1. Timoteovi 3,13). Děly se skrze něho dokonce i divy! Tento muž „plný Ducha Svatého“, ve kterém Duch mohl bez zábran působit, se vyznačoval milostí, mocí a moudrostí.
Různí helénisté se pokoušeli s ním diskutovat. Avšak moudrosti a Duchu, skrze kterého mluvil, nemohli ničím odporovat. Místo aby se sklonili před Božím slovem, podnítili proti němu pomluvami lid a vůdce lidu. Za použití násilí přivedli věrného sluhu Páně před soud, kde proti němu postavili falešné svědky – podobně jako to udělali s jeho Pánem (Matouš 26,59.60).
Jak se zachoval obžalovaný tváří v tvář tíži obvinění? Neohrožený svědek byl tak naplněn Duchem, že na jeho tváři spočívala nadpozemská záře. Každý v synedriu to mohl a musel vidět.