Verše 1–10. První křesťané žili ještě v úzkém spojení s chrámem a s židovskou bohoslužbou a drželi se zákona. Teprve postupně poznávali, že domácnost zákona a ceremoniální bohoslužba skončily smrtí Krista. Bůh měl s nimi trpělivost. Avšak Epištola Židům 13,13 je jasně vyzývá, aby opustili židovský „tábor“. – Zde ještě šel Petr a Jan k modlitbě do chrámu.
Chromý muž před chrámovou bránou je obrazem stavu Židů v oné době. Přes své krásné náboženství a své bohoslužby neměli sílu k tomu, aby zachovávali Boží přikázání, a tak se dostali do Jeho přítomnosti. Byli „venku“. To je ještě i dnes místo každého nezachráněného člověka: „Naděje nemající a bez Boha na světě.“
Tomuto muži mohl pomoci jen Jeden: Ježíš Kristus. On je také ten Jediný, jenž může dnes zachránit ztraceného hříšníka a vést ho do Boží přítomnosti. „Každý, kdokoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.“ (kapitola 2,21) Tento politováníhodný muž směl zakusit moc, která spočívá ve jménu Ježíše Krista. Na místě byl uzdraven, vyskočil a poprvé vstoupil do chrámu a chválil Boha. Stal se svědkem a velebitelem. To je vždy výsledkem, když je nějaký člověk zachráněn vírou v Pána Ježíše.
a) Vina Židů
Verše 11–16. Apoštol Petr viděl údiv a úžas lidí kvůli uzdravení chromého a využil příležitosti, aby jim zvěstoval evangelium. Jak přitom postupoval? Odvedl pozornost posluchačů od sebe a od Jana k Bohu a k Pánu Ježíši. Dal Bohu všechnu čest.
Každé Petrovo slovo, které promluvil s inspirací Ducha Svatého, ukazuje židovský charakter této řeči. Nemluví o Bohu jako o Otci našeho Pána Ježíše Krista, nýbrž mluví o Něm jako o Bohu Abrahamovu, Izákovu a Jákobovu. To je Boží jméno ve spojení s Jeho lidem smlouvy. Ve zbývající části Nového zákona tak už nikdy není nazván. Pána Ježíše Petr nazývá: „Služebník jeho Ježíš“. Jako Boží Syn byl zvěstován teprve později (kapitola 9,20). Ježíš z Nazareta žil uprostřed svého lidu jako ten ve Starém zákoně ohlášený Služebník Hospodinův. Bůh to potvrdil mezi jiným tímto uzdravením.
Ale co udělali Židé s Hospodinovým Služebníkem? Petr jim ještě jednou představil před jejich zraky celou jejich vinu. Oni Jej předali římskému soudnictví, zřekli se Ho, když Ho místodržící Pilát chtěl propustit. Dali před tím Svatým a Spravedlivým přednost vrahu Barabášovi. Původce života zabili, ale Bůh Ho vzkřísil z mrtvých. Petr a Jan byli toho sami svědky. Vírou ve jméno tohoto opovrženého, ukřižovaného a vzkříšeného nyní před nimi stál ten dříve chromý zdráv.
b) Boží nabídka milosrdenství
Verše 17–26. To, co nyní následuje, je výzva Boží milosti k celému lidu. Nenalézáme zde božskou odpověď na Ježíšova slova, když Ho křižovali: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“? Je to, jako kdyby Petr říkal: Vy jste jednali v nevědomosti a tak jste zabili. Je pro vás otevřeno útočištné město (5. Mojžíšova 19,1–10). Utečte tam!
Potom nalézáme volání k národnímu pokání a obrácení. Kdyby jako lid poznali své hříchy, Bůh by shladil jejich vinu, jak to je ohlášeno ve Starém zákoně (Izaiáš 43,25; 44,22.23). „Časy osvěžení“ znamenají budoucí požehnání, která má Bůh připravena pro svůj pozemský lid. Časově následují po „časech napravení všech věcí“. Tyto časy požehnání pro Izrael jsou v úzkém spojení s druhým příchodem Pána Ježíše Krista. Před Jeho příchodem na zemi nebude žádný věk požehnání.
„Napravení všech věcí“ neznamená smíření všech lidí. Jde o budoucí pozemská požehnání. Napravení, o kterém mluvili proroci, se týká pochodů a vztahů na zemi, ne lidí, kteří zemřeli nesmířeni s Bohem.
Žel, Židé přes jasnou Boží řeč skrze Petra odmítli Jeho nabídku milosrdenství. Místo abychom slyšeli otázku: „Co máme činit, bratři?“, vidíme, jak Petr s Janem jsou náhle přerušeni (kapitola 4,1).