D
o verše 23 máme před sebou srdce člověka … nečisté, násilné srdce. Ve v. 24–37 – vidíme Boží srdce … nejprve se obrací k lidem z pohanů, ve v. 31–37 k lidu izraelskému v budoucnosti. V obou směrech je Boží srdce plné milosti.
Další rozdělení: v 6. kapitole je Pán Ježíš odmítnut jako od Boha poslaný, v 7. kapitole je označen jako přestupník zákona, později jako falešný prorok – to je o Něm řečeno!
V 7. kapitole 1. V. 11–13… farizeové jsou odsuzováni Pánem, 2. verše 14–16… zástupy lidí – zástup je vybízen, aby poslouchal, 3. učedníci jsou vy-učováni od Pána. Nedržte se tradic farizeů, ale poslouchejte Mne. Učiníme-li to, dostaneme skutečné porozumění ohledně Božích myšlenek. Lukáš 15, 1–2 … farizeové a zákoníci mluvili a reptali. Tak to zůstalo až do dnešních dnů. Falešní učitelé používají Boží slovo, ale stále jen reptají. V Lukáši 18 farizeus vchází do chrámu, mluví o sobě, svých skutcích. Hříšník publikán málo slovy vyjadřuje svou pokoru. Žena hříšnice – zdržovala se u nohou Pána Ježíše. Nic neříká, ale slyší z úst Pána Ježíše slova vzácná pro každého, kdo uvěří: Buď zproštěna od trápení svého. Jdi v pokoji.
Na začátku oddílu Pán mluví k zástupu. Pánu leželo na srdci, aby jim ukázal, jak vážná jsou znečištění na srdci. V 18. verši to vysvětluje blíže – učedníkům.
Co do člověka vchází zvnějšku, to jej nemůže poskvrnit. Všechny pokrmy prohlásil Pán za čisté. Jaká je moudrost našeho Pána! Celulóza v listech zeleniny musí být opět vyloučena, protože tělo ji v látkové výměně neumí strávit. Požijeme-li zemí znečištěný pokrm, vše, co tělo nemůže využít, je vyloučeno ven.
Když byly objeveny bakterie cholery, stalo se, že jeden badatel nevěřil tomu, že bakterie působí nemoc, a namazal si ty bakterie na chleba s máslem. Snědl to a nic se mu nestalo, neboť tělo je geniálně stvořeno! Nemoc vznikne totiž jen tehdy, jsou-li už poškozena střeva.
Ve verších 14–16 se dozvídáme, kde můžeme najít pravé poznání – jen u Něho – Jan 7,17. Bude-li sprostné tvé oko, pak i celé tělo, je-li Pán Ježíš ústřední myšlenkou našeho celého života.
V 15. v. Pán Ježíš odsuzuje celého přirozeného člověka. Dotýká se to kořene lidské pýchy. Výchozím bodem je celé lidské srdce.
Pokrmy nezatěžují naše duše. Mé krávy před jídlem neděkovaly, ale od člověka to Bůh očekává.
V. 14–16 … ďáblu jde o to, abychom ztratili ze zřetele osobu Pána Ježíše. Je to jen k nasycení těla, naší staré přirozenosti, která chce být náboženská. Ale být náboženský, to není pravé křesťanství. Křesťanství je živé spojení s Pánem Ježíšem.
V 1. Tim. 6,17 čteme o Bohu, který dává ve všem dostatek. Ale nemáme žít v prostopášnosti. Zbraňují-li lidé jíst pokrmy, je to učení lidské. Chce-li někdo žít jako vegetarián, napomínám k opatrnosti. Nemluvím o tom, když je někdo nemocen a nemůže něco jíst. Ve Skutcích 15,29 vidíme, že přece jsou některé věci, kterých se máme zdržovat: od krve, udáveného, modlám obětovaného a od smilstva. V Marku 7 je zásada, kterou to nemění.
Co děláme se slyšeným? Přemýšlíme o tom? Jsme-li nevěřící, ďábel vede naše myšlenky. Máme-li uši a máme před sebou tuto kapitolu, vidíme farizeje, jak se chtěli sami ospravedlnit. Pán Ježíš mluví jednoduše. Bere potravu jako předobraz. Co vchází do těla, dává potravu a zčásti vychází ven. Ani na konferenci nedokážeme vše vstřebat. Ale co ano, to nás přivádí blíž k Pánu.
Vše, co vychází z člověka, jej poskvrňuje. Jak často jsme pyšní sami na sebe, jako bychom něco sami dokázali. „Tak jste i vy nerozumní? Což nechápete?“ (18. verš). Ve v. 21–23 máme jiné naučení. Z člověka nevyjde nic dobrého. Tělo nic neprospívá. Ale lidé, kteří nalezli milost a vyznali své hříchy, do nich Bůh něco vložil. Dal jim nový život. Příčina zavržení Pána Ježíše bylo zlé srdce člověka.
Smilstvo, krádeže, vraždy, … Pán Ježíš nemluví o těchto věcech ve skutcích, ale zvláště v myšlenkách. Začíná to zlými myšlenkami, pak skutky. Duch Boží nás vede dál, chce nás od toho oprošťovat a držet to ve smrti. Zlé věci v srdci jsou ještě rozdmýchávány tím, co přichází zvenku. Když to neodsoudíme v srdci, může to přispět ke vzniku zla. Ty věci začínají v srdci a odtud vycházejí. 1. Mojž. 6,5: „Všeliké myšlení srdce člověka je zlé po všechen čas.“ Moudrý Šalomoun to vyjádřil v Příslovích: „Ostříhej srdce svého nade všecko, neboť z něho pocházejí východové života.“ Máme 3 nepřátele – 2 zvenčí: satana a svět – a jednoho zevnitř: tělo. Pán Ježíš neměl třetího nepřítele.
Činy musejí být nejprve v myšlenkách. Sotva zabráníme, aby v nás ty myšlenky nevyvstaly. Ale máme je hned odsoudit. Když jim dáme potravu, sytíme výhonky, proto dochází ke znečištění.
🙙