Proroctví ve Starém zákoně

Naplnění v Novém zákoně

1. Mojžíšova 3,15: „Nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím;…“

Lukáš 22,3-5: „Tedy vstoupil satan do Jidáše, přijmím Iškariotského… A on odšed, mluvil s předními kněžími {biskupy}, a s úředníky, kterak by ho jim zradil.“

1. Mojžíšova 3,15: „…ono potře tobě hlavu…“ (1500 př. Kr.)

Židům 2,14: „…, aby skrze smrt zahladil toho, kterýž má vladařství smrti, to jest ďábla.“

Izaiáš 7,14: „Aj, panna počne, a porodí syna…“ Izaiáš 9,6: „Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho…“ (700 př. Kr.)

Lukáš 1,27.31.32: „… a jméno panny Maria.“ „A počneš v životě, a porodíš syna, a nazveš jméno jeho Ježíš. Ten bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude.“

Micheáš 5,1: „A ty Betléme Efrata, jakkoli jsi nejmenší mezi tisíci Judskými, z tebe mi vyjde ten, který má býti Panovníkem v Izraeli, a jehož východové jsou od starodávna, ode dnů věčných.“ (600 př. Kr.)

Matouš 2,1: „Když se pak narodil Ježíš v Betlémě Judově za dnů Heródesa krále…“

Žalm 55,13-14: „Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to;… Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj.“ (1000 př. Kr.) Zachariáš 11,12: „…I odvážili mzdu mou třiceti stříbrných.“ (500 př. Kr.)

Matouš 26,49.50: „A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej. Ale Ježíš řekl jemu: Příteli, nač jsi přišel?“ Matouš 26,15: „Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni odvážili jemu třiceti stříbrných.“

Žalm 22,17: „… zprobíjeli ruce mé i nohy mé.“ (1000 př. Kr.)

Lukáš 23,33: „A když přišli na místo, které slove popravištné, tu jej ukřižovali.“

Žalm 34,21: „On ostříhá všech kostí jeho, žádná z nich nebývá zlámána.“ (1000 př. Kr.)

Jan 19,33: „Ale k Ježíšovi přišedše, jakž uzřeli jej již mrtvého, nelámali noh jeho.“

Žalm 129,3: „Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.“ (1000 př. Kr.)

Jan 19,1: „Tedy vzal Pilát Ježíše, a zbičoval.“

Žalm 16,10: „Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení.“ (1000 př. Kr.)

Skutky 2,31.32: „To předzvěděv, mluvil o vzkříšení Kristovu, že není opuštěna duše jeho v pekle, ani tělo jeho vidělo porušení. Toho Ježíše vzkřísil Bůh, jehož my všichni svědkové jsme.“

Martin Bremicker, FMN, 8/2018

Mesiánští Židé

Už mnoho let tu je řada nabídek k návštěvě tzv. „svaté země“ (Izraele). Tím mezi křesťany už po desetiletí vzniklo skutečné nadšení pro zemi a lid Izrael. Máme dojem, že nyní trochu opadá. Ale cítíme a čteme, že tu stále ještě je.

Některé křesťanské společnosti v Německu pěstují intenzivní kontakty s židovskými obcemi a německy mluvícími vůdci v Izraeli, kteří patří k „mesiánským Židům“. Tito vůdcové přijíždějí příležitostně také k přednáškovým cyklům do Německa. Zde mluví o svém obrazu Izraele a o svém přesvědčení. Nyní vyvstává otázka: Jak máme vlastně toto takzvané mesiánské židovství posuzovat na základě Božího slova?

Jméno

Jméno „Mesiánští Židé“ se vztahuje na věřící ze Židů, kteří věří v Pána Ježíše jako v Mesiáše, který přišel. Přijali Ježíše Krista za Zachránce, ovšem očekávají Ho jako Mesiáše v budoucnosti. Věří v jeho první příchod v ponížení, jak je líčen v Evangeliích. Ale neočekávají (všeobecně) uchvácení, nýbrž pouze opětný příchod ke zřízení Království v moci a slávě.

V dalším podávám některé znaky jejich identity. Zároveň se na tyto body krátce podíváme, abychom zkusili, co k jednotlivým bodům říká Boží slovo. Přitom musíme ovšem brát na zřetel, že každá místní obec Mesiánských Židů je samostatná, a proto může dávat vlastní důraz na některé body. Proto jen v řídkých případech budou všechny dále uvedené body souhlasit u konkrétního shromáždění tohoto směru.

Mesiánští Židé

Mesiánští židé nemluví (ani v němčině) vzhledem k Pánu Ježíši o Ježíšovi, nýbrž o Ješuovi. Pokouší se tím určitým způsobem vyslovit to jméno tak, jak zní v hebrejštině. Ježíš byl ostatně původně vylovován jako Jehošua.⁸

Komentář

Výslovnost jména Ježíš v němčině není „originální“. Proto můžeme přijmout, že někteří považují za důležité používat tuto hebrejskou výslovnost. Pokud bychom v tom měli být důslední, museli bychom to ale činit u každého jména. Důležitý argument proti „Jehošua“ je ale to, že máme inspirovaný text Nového zákona, kde jméno našeho Zachránce je vždy udáno jako Ježíš (řecky: Jesous). Toho se chceme držet. Navíc nemůžeme jen tak říci, že výslovnost (přízvuk, důraz), který Židé dnes používají, přesně odpovídá tehdejšímu znění.

Tito věřící výslovně nechtějí být nazýváni „křesťané“, nýbrž v hebrejském překladu tohoto výrazu „mesiánští“. Kristus je přece řecký překlad hebrejského slova „Mesiáš“ nebo Pomazaný. Protože se považují za hebrejské věřící, chtějí si tento způsob vyjadřování ponechat. Nepovažují se za protivníky (pravých) „křesťanů“, nýbrž uznávají je zpravidla za věřící. Ale pro sebe odmítají jméno „křesťané“, protože Židé byli v minulých stoletích křesťany pronásledováni.

Komentář

Je důležité rozumět, že jméno „Kristus“ nemá všude zcela týž smysl. V Evangeliích znamená Kristus skutečně Pána Ježíše jako Mesiáše, Krále pro Izrael. Zde to je překladem hebrejského slova „Mesiáš“. To se ale mění se začátkem křesťanského období. Apoštol Petr říká o Pánu: „Věziž tedy jistotně všecken dům Izraelský, že Bůh i Pánem ho učinil i Kristem, toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali.“ (Sk. 2,36). Mesiáš-Kristus byl Ježíš už dávno. Tím byl, když přišel jako člověk na zem. Byl jím také už ve starozákonních dobách. Ale Ježíšovým oslavením Mu Bůh dal místo po své pravici.

Nyní ale je z nebe spojen s věřícími, zvláště jako Hlava těla, Shromáždění. Proto apoštol Pavel mluví například v Dopisu Efezským desetkrát o „v Kristu“. Tím není míněno „v Mesiáši“, nýbrž Pavel ukazuje nové, nebeské postavení věřících dnešní doby. Když Bůh hledí na svého milovaného Syna, vidí nás v Něm. Tak Pán pro nás dnes není Mesiáš, nýbrž oslavený Kristus. Pro Židy, kteří budou po uchvácení věřících opět tvořit věřící ostatek, bude – potom! – skutečně Mesiášem. Dnes jím pro věřící není.

Mesiánští židé chtějí zaujímat uvnitř křesťanů zvláštní postavení. To znamená, že praktickým způsobem nechtějí být pokládáni „za jedno“ s věřícími z pohanů (národů). Pro to jsou různá odůvodnění. Zčásti poukazují na Jana 10. Zde čteme, že Pán vůči svým učedníkům mluví o ovčinci. Nejprve poukazuje na „své vlastní ovce“ (Jan 10,4). To byli takoví Židé, kteří na Něho čekali jako na Mesiáše a také Ho přijali. Ve verši 16 k tomu připojuje, že má ještě „jiné ovce“, které nejsou z tohoto ovčince, a tak nepocházely ze židovství. Jsou to věřící z národů. Tento rozdíl mezi „vlastními ovcemi“ a „jinými ovcemi“ Mesiánští židé ještě dnes zachovávají.

Komentář

Žádný věřící v křesťanské době by se neměl pokoušet vytvářet s druhými nějakou zvláštní skupinu uprostřed věřících. Všichni věřící dnes tvoří společně Církev (Shromáždění) Boží (1. Kor. 1,2). Právě v Janu 10 Pán Ježíš ukazuje, že ze dvou původně oddělených stád, ze Židů a z pohanů, učiní jedno jediné, společné stádo. „A bude jedno stádo, jeden pastýř.“ (Jan 10,16 – přel.) V Koloským 3,11 dosvědčuje apoštol Pavel: „Kdežto není Řek a Žid, obřízka a neobřízka…, ale všecko a ve všech Kristus.“ Bůh proto v první křesťanské době, kdy se věřící silně vyznačovali židovstvím nebo ne-židovstvím, zajistil, aby nepovstaly oddělené skupiny křesťanů. Rozdělení na židovské a nežidovské shromáždění je v rozporu k jeho myšlenkám tvořit jednotu. Z Efezským 2 víme, že rozdělení Židů a pohanů bylo právě Ježíšovým křížem zrušeno a překonáno – proto musel Kristus zemřít, aby tu tato dělicí čára už nebyla. Proto je ten příležitostně užívaný pojem „židovští křesťané“ nešťastný. Snad tím někdo chce naznačit, že určití křesťané pocházejí ze židovství. Tento způsob vyjadřování podporuje ale nárok na jakési zvláštní postavení uvnitř křesťanského vyznání. V Církvi ale národní rozdíly přestávají! Vykoupení, kteří tvoří Církev, patří k sobě.

Mesiánští Židé zdůrazňují národní prvek Izraele. Mnohá starozákonní zaslíbení, která Bůh učinil Abrahamovi a jeho synům, jakož i národu Izrael, nárokují pro sebe a pro dnešní dobu. Volají výslovně k tomu, aby se konaly modlitby za město a zem a za jejich blaho i v politickém smyslu. K tomu mesiánští Židé používají místa jako Jeremiáš 29,7: „A hledejte pokoje města toho.“ Upínají se k biblickým veršům jako Jeremiáš 33,25.26, kde Bůh mluví o svých slitováních vůči svému lidu.

Komentář

Neexistuje žádný národní směr křesťanů. Křesťané, kteří se např. narodili v Německu, se necítí svou národností být od křesťanů jiných zemi nebo kultur rozdílní nebo oddělení. Totéž platí pro křesťany, kteří pocházejí ze židovství. Bůh bezpochyby měl zvláštní vztah k tomuto jednomu národu. Ale dnes to je jinak: V Římanům 11,15 mluví apoštol Pavel o tom, že Izrael je dnes zavržen. Jinými slovy: Dnes už tu není žádná svatá země a Izrael jako Boží lid. To v budoucnosti opět bude jinak. Starozákonní zaslíbení pro národ Izrael nemůžeme, v každém případě ne duchovně, použít na křesťany (pocházející ze Židů). Právě Římanům 11 ukazuje, že tu v budoucnosti (!) bude věřící ostatek z Izraele, který nebude částí křesťanů, a tím Církve, ale teprve v budoucnosti. Tomuto ostatku Bůh požehná. Bůh s tímto potom opět uzavře smlouvu, o které mluvili proroci Jeremiáš a Izaiáš (Řím. 11,22-36; Iz. 59,20.21; 27,9). Zaslíbení Izraeli, která nalézáme ve Starém zákoně, se pak doslovně naplní vzhledem k Izraeli. A protože pro Boha tu dnes vedle Shromáždění (Církve) není žádný lid, není možné dřívější zaslíbení vztahovat na nás nebo na Mesiánské Židy. Pro to v Novém zákoně nenalézáme žádný opěrný bod. Mnozí proroci jasně ukazují, že před požehnáními nejprve musí přijít doba soužení a skutečné vnitřní obrácení Židů. Dnes ale jsou Izrael a Juda „Lo-Ammi“ (Ozeáš 1,9; Řím. 9,25.26): Boží ne-lid.

Mesiánští Židé se velmi účastní politických rozhodování. Vidí svůj úkol v politice, aby sledovala dle jejich pohledu správný směr.

Komentář:

Tento svět se nalézá pod Božím rozsudkem soudu. To znamená, že už je odsouzen (Jan 16,8-11); ovšem tento Boží rozsudek, který je pevný, ještě nebyl vykonán. Vykoupení jsou vyjmuti ze světa (Gal. 1,4). Nepokoušíme se tedy politikou nebo jinými prostředky tento svět zlepšit. Soud tohoto světa je pevný. V Božích očích je nepolepšitelný a zralý k soudu. Ovšem neznáme chvíli, ve které bude tento soud vykonán. Ale toto vědomí, že jsme posly jiného světa, nebe, nás ochraňuje před tím, abychom chtěli mít politický vliv.

Mesiánští Židé také pevně drží ceremoniální zákony. Stavějí se pod předpisy zákona. K tomu patří vedle soboty a časů svátku například obřízka. Zajímavým způsobem jsou předpisy zákona částečně spojeny s poukazy na Nový zákon. Mesiánští Židé například lámou chléb (Nový zákon), ovšem v sobotu (Starý zákon).

Komentář

Věřící v Galacii měli přesně stejný charakter: Směšovali milost a zákon. Apoštol Pavel jim proto napsal velmi ostrý dopis. V kapitole 4,21 se jich ptá: „Povězte mi, kteří pod zákonem chcete býti, nepozorujete-li zákona?“ Po několika vysvětleních ukazuje, že věřící křesťané nejsou děti zákona, nýbrž milosti a svobody (Gal. 4,31). Jeho závěr: „K té svobodě nás Kristus osvobodil. Stůjte tedy pevně a nenechte se opět podrobit pod jho otroctví“ (5,1 - ČSP), tedy pod zákon. „Aj, já Pavel pravím vám, že budete-li se obřezovati, Kristus vám nic neprospěje. A zase osvědčuji všelikému člověku, který se obřezuje, že jest povinen všecken zákon naplniti. Zbavili jste se Krista, kteřížkoli v zákoně ospravedlněni býti hledáte; vypadli jste z milosti.“ (Gal. 5,2-4) Jakub k tomu ještě dodává: „Nebo kdo by koli celého zákona ostříhal, přestoupil by pak jediné, všechněmi jest vinen.“ (Jak. 2,10)

Ostatně místa jako Skutky 20,7 ukazují, že křesťané měli lámání chleba v první den týdne, tedy v neděli.

Mesiánští Židé očekávají Pána Ježíše ke zřízení Jeho království na zemi. V uchvácení před dobou soužení nevěří. Čekají vykoupení Izraele a Jeruzaléma. Dnešní doba pro ně vyústí v dobu soužení, a potom do slavné vlády Pána jako Mesiáše.

Komentář

Je to velkolepé očekávání, těšit se na začátek Kristova království pokoje. Apoštol Pavel mluví ve svém posledním Dopisu o tom, že všichni ti, kteří milují zjevení Pána Ježíše ke zřízení Jeho království, budou odměněni (2. Tim. 4,8). To je ale jen druhá část křesťanského očekávání. „Očekávajíce té blahoslavené naděje a příchodu slávy velikého Boha a spasitele našeho Ježíše Krista.“ (Titovi 2,13) Vlastní naděje křesťana je příchod Pána, aby vzal vykoupené do nebe, dříve než začne velká doba soužení (1. Tes. 4,16-18; Zj. 3,10). Nemusíme procházet hroznou dobou soužení, nýbrž budeme ochráněni od budoucího hněvu (1. Tes. 1,10; 2. Tes. 2,1-2). Očekáváme Ho denně.

Slavení svatby se koná podle židovského zvyku (pod baldachýnem z látky, chuppou) přičemž muži nosí přikrývku hlavy. S takovou přikrývkou hlavy je možné se setkat zčásti i u Mesiánských Židů.

Komentář

Mužům je skrze apoštola Pavla výslovně řečeno, že nemají při modlení a prorokování nosit žádnou přikrývku hlavy (1. Kor. 11,1-16). Ke slavení svatby nenalézáme v Novém zákoně žádná konkrétní napomenutí.

Židé, kteří se přímo přiznávají ke křesťanství, se vzdávají své identity. Mesiánští Židé se naproti tomu pokoušejí tuto identitu zachovávat. Doufají, že svým (mesiánským) židovstvím získají, pokud jde o evangelium, k (ortodoxním) Židům snadnější přístup.

Komentář

Obdrží se skutečně tím, že si někdo říká (mesiánský) Žid, lepší přístup k Židům? Celníci byli ti, kteří se jako výběrčí daní přidrželi římské okupační moci. Zároveň ale zůstávali Židy. Právě tím ale byli od Židů zvlášť nenáviděni. Tak (ortodoxní) Židé právě nepřijímají Mesiánské Židy jako Židy. Spíše jsou k nim často zvláště nepřátelští. Pro ortodoxní Židy jsou Mesiánští Židé často přímo „zrádci“.

Mnoho Mesiánských Židů vidí své kořeny v jeruzalémském „původním shromáždění“. To se nejprve skládalo výlučně z věřících ze židovství. Hnutí Mesiánských Židů samo povstalo ostatně teprve v 19. století z takzvaných Hebrejských křesťanů, kteří vyšli z židovských misionářských organizací v anglosaském a německém prostoru.

Komentář

První křesťané byli skutečně Židé, neboť když Duch Svatý podle Skutků 2 přišel na zem, byli v Jeruzalémě jen věřící z židovství. Ale nevěděli, že tvoří zárodečnou buňku Shromáždění. Co Shromáždění (Církev) skutečně je, bylo zjeveno teprve později. Když Bůh pověřil apoštola Pavla úkolem, aby písemnou formou zvěstoval pravdu o Shromáždění, ukázal, že rozdělení na věřící ze Židů a věřící z národů už neexistuje. Obojí společně byli utvořeni v jednoho nového člověka (Ef. 2,15). Rozdíly tak přestaly. Odvolávat se přesto na historické takzvané „původní shromáždění“ znamená nedbat na poučení Písma o Shromáždění (Církvi).

Doufám, že toto krátké komentování pomůže lépe pochopit charakter Mesiánského židovství. Jedná se u nich všeobecně o znovuzrozené lidi, kteří věří v Pána Ježíše. Jsou obráceni, žijí pro Něho a milují Ho. Budou překvapeni, že nebudou muset procházet dobou soužení, nýbrž že budou předtím uchváceni (1. Tes. 4,13-18). Patří k Božímu Shromáždění (Církvi).

Protože ale myšlenkový obsah Mesiánských Židů obsahuje mnohá pobloudění dle učení, měli bychom se vyvarovat toho, abychom se přidrželi nějakého nestřídmého nadšení Izraelem. Bůh osvobodí Jeruzalém a Izrael teprve tehdy, když vykoupení dnešní doby budou vzati. Pak přejde přes Izrael tak zlá doba soužení, jaká tu předtím nikdy nebyla (Mat. 24,21). Teprve potom bude Bůh moci žehnat lidu, který se pak opět stane „Jeho“ lidem (Ammi – můj lid). Bude to mocné pozemské požehnání, které ale zdaleka není srovnatelné s nebeskými požehnáními, která my jako Boží děti smíme znát a vlastnit už dnes (Ef. 1,3).

Ten, kdo by se chtěl zabývat tímto tematickým okruhem podrobněji, najde v sešitu „Židovství – zdroj spasení“ od Christiana Briema užitečné poukazy. Sešit má 23 stránek a lze jej získat za 1 Euro u vydavatele „Folge mir nach“ (Christliche Schriftenverbreitung, Hückeswagen).

Rádi ještě k tomu poukazujeme na článek o tématu Mesiánských Židů, který byl uveřejněn ve „Folge mir nach“ 4/1998.

Manuel Seibel, FMN 9/2018

ŠÍŘENÍ PÍSMA SVATÉHO

www.sirenipismasvateho.cz

2019