V závěru tohoto krátkého nastínění Knihy Nehemiáše může být ještě prospěšných několik dodatečných poznámek ohledně jejího použití na podmínky současné doby.
Vzhledem k Izraeli bylo Božím úmyslem mít Svůj dům ve městě Jeruzalémě, uprostřed lidu přebývajícího v Jeho zemi. Ve spojení s tímto úmyslem jsou důležité tři zásady: s domem je tu myšlenka na Boha bydlícího; s městem na Boha vládnoucího; a s národem a zemí na Boha žehnajícího. Tam, kde Bůh přebývá, tam musí vládnout; a kde Bůh vládne, tam Bůh žehná. Je to Boží úmysl, aby přebýval uprostřed vykoupeného lidu a vládl nad ním k jeho požehnání. Tento úmysl bude uskutečněn v budoucím dni.
Kniha Nehemiáše předkládá příběh ostatku národa, který jedná ve světle Božího původního úmyslu pro celý národ, když čeká na budoucí naplnění ve dnech tisíciletého království.
Co bylo v Izraeli „hmotné“, má svůj „duchovní“ protiobraz v Božím Shromáždění. Víme, že Boží Shromáždění je ukázáno jako Boží dům (1. Tim. 3,15) a jako město živého Boha (Žid. 12,22; Zj. 21). Nadto jsou věřící viděni jako „národ svatý“ (1. Petra 2,9). Takže opět můžeme říci, že je Boží myšlenkou přebývat uprostřed vykoupeného lidu a vládnout nad ním pro jeho požehnání. Boží úmysl pro Shromáždění se brzy uskuteční v nebeském Jeruzalémě, tak jako tomu bude pro Izrael v pozemském Jeruzalémě.
Když máme před sebou pravdu, jsme schopni uvědomovat si, jak daleko se křesťanstvo odvrátilo od Božího úmyslu pro Jeho Shromáždění. Místo aby Bůh přebýval uprostřed vykoupeného lidu a vládl pro jeho požehnání, vidíme rozsáhlý náboženský systém, ve kterém je každá Boží zásada dána stranou. Své nejvýznačnější vyjádření má ve velké církevní organizaci (skládající se z větší části z neznovuzrozených vyznavačů křesťanství místo z vykoupených lidí), která, místo aby byla Božím příbytkem, se zakrátko stane „příbytkem ďáblů a stráží každého ducha nečistého, a stráží všelikého ptactva nečistého a ohyzdného“ (Zj. 18,2). Nadto její vláda, místo aby byla člověku požehnáním, porušila zemi a pronásledovala svaté (Zj. 17,18; 18,24; 19,2).
Dále vidíme, že velká část Božího lidu byla zajata v tomto velkém Babylonském systému, ačkoli někteří byli skrze Boží milost osvobozeni, když měli své oči otevřené, aby viděli pravdu o Božím Shromáždění jako Božím domu. Ti se pak snaží chodit v pravdě Boží původní myšlenky pro Shromáždění, když čekají na její plné uskutečnění ve slávě.
Takoví, jako ostatek v Nehemiášových dnech, se nalézají v okolnostech velké slabosti, setkávají se s odporem a těžkostmi a jsou obklopeni léčkami. Tváří v tvář všem těžkostem se snaží zachovávat svatost Božího domu, správu města a požehnání Božího lidu. Ale zachovávání zásad Božího domu bude jejich první starostí; správa nebo vláda budou následovat a, jsou-li správně užívány, budou přímo pod vlivem domu a v souladu s jeho charakterem a pořádkem; proto i k požehnání Božího lidu.
Tak tomu bylo ve dnech Ezdráše a Nehemiáše. Oživení domu pod Zorobábelem a druhými a obnova jeho pořádku skrze Ezdráše byly první starostí ostatku. Později byl dům obehnán městskými zdmi a byla stanovena správa nebo vláda se vztahem k domu. Od začátku byl dům vždy přístupný každému Izraelitovi z každé části země, vždy s předpokladem nároku a mravní vhodnosti a souladu s nařízeními domu. Nebyla tam žádná otázka omezení na několik těch, kteří skutečně bydleli uvnitř zdí města. Kdyby tomu tak bylo, znamenalo by to vážné zneužití zdí a zfalšovalo by to pravý charakter domu omezením jeho výsad na vybranou společnost, která se sama ustanovila.
Na druhé straně by ignorování správy či vlády, která je v souladu s pořádkem a svatostí domu, bylo rovněž vážné a vedlo by to k tomu, že by každý činil to, co je dobré v jeho vlastních očích, k selhání v udržování svatosti Božího domu a ke ztrátě požehnání pro lid.
Tak jsme varováni před tím, že svatost Božího domu a požehnání pro Boží lid mohou být rovněž ztraceny extra-exkluzivizmem na jedné straně i širokou uvolněností na druhé straně.
Pokud si přejeme znát Boží myšlenky pro chvíli, v níž žijeme, uděláme dobře, když přes tato témata půjdeme s Bohem a budeme pamatovat na to, že i když „všeliké písmo od Boha jest vdechnuté a užitečné k učení, k trestání, k napravování, k vyučování ve spravedlnosti“, přece některá místa Písma mají velmi zřetelné poselství pro den zkázy. Z takových Písem snad žádné nemá důležitější místo, než Kniha Nehemiáše ve Starém zákoně a 2. epištola Timoteovi v Novém zákoně. Kéž nám Bůh dá milost, abychom pevně hledali Jeho myšlenky v Jeho Slově a bez omezení se jim podřizovali. Jen tak budeme schopni pevně držet to, co máme, aby nikdo nevzal naši korunu.