Autorka, věřící sestra v Pánu, těžce nemocná již v mládí (a stále ještě), předává své dlouholeté zkušenosti, které získala u nohou svého Pána a Mistra, který, protože „sám trpěl, pokoušen byv, může také trpícím pomáhati“ (Žid. 2,18). Ve dnech zármutku míváme sklon myslet na svou ránu a ne na lásku, která ji obvazuje, na slzy a ne na zpěv radosti, který bude následovat. (z předmluvy knihy)