Ty dva dokumenty – jeden otevřený, jeden zapečetěný – snad ilustrují skutečnost, že naše naděje v Bohu je jak otevřená věc („Hotovi pak buďte vždycky k vydání počtu všelikému, kdo by od vás požádal zprávy z naděje té, která jest ve vás, a to s tichostí a s bázní.“ – 1. Petra 3,15), tak i osobní věc („A každý, kdo má takovou naději v něm, očišťuje se, jako i on čistý jest.“ – 1. Jana 3,3). Pokud jde o hliněnou nádobu, Pavel píše: „Bůh zajisté, který rozkázal, aby se z temnosti světlo zablesklo, ten se osvítil v srdcích našich k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježíše Krista. Máme pak poklad tento v nádobách hliněných, aby důstojnost té moci byla Boží, a ne z nás.“ (2. Kor. 4,6.7)