Kapitola 4,2-18
Křesťan sedí normálně na židli se čtyřmi nohami. Tyto čtyři nohy jsou: okruh věřících, rodina, pracoviště a dílo Páně. To je křesťanský život. Cožpak máme všichni něco dělat v díle Páně? To je vážná otázka, kterou si nyní chceme položit. V Novém zákoně se výraz dílo Páně vyskytuje na dvou místech:
Ve verších 2 až 6 nalézáme tři činnosti v díle Páně. Možná že si myslíme, že jako první je důležité používat naše ústa, abychom mluvili lidem o spasení v Pánu Ježíši.
Ale Boží pořadí je jiné. Hraje právě v Jeho službě důležitou roli:
Verš 2: Vytrvejte v modlitbě a bděte v ní s děkováním;…
Práce v díle Páně začíná na kolenou. Na kolenou se musíme Pána ptát: Co mám činit? Všichni se můžeme modlit za dílo Páně. Bratři a sestry, mladí a staří mohou sklánět kolena v přímluvné prosbě. V modlitbě je potřebné vytrvání. Protože jsme tak slabí a v modlitbě se rychle unavíme, apoštol na nás volá: „Vytrvejte v modlitbě!“ Za druhé nás vybízí, abychom v modlitbě bděli, protože tak rychle hřešíme. Když nejsme bdělí, vyskytne se v našem životě hřích, a ten přerušuje obecenství s Pánem a brání to našim modlitbám. Když se manžel nechová správně vůči své manželce, mají podle 1. Petra 3,7 jeho modlitby překážku. Prošení má být spojeno s děkováním. Často se modlíme velmi horlivě za nějakou věc. Avšak když ji Pán vyslyší, zapomínáme za to poděkovat. Jaká škoda!
Verše 3 a 4: … a modlete se současně i za nás, aby nám Bůh otevřel dveře slova, abychom mluvili tajemství Kristovo, kvůli kterému jsem také spoután, abych je zjevoval, tak jak je mám mluvit.
Abychom se mohli modlit konkrétně, potřebujeme informace o díle Páně. Dobrými sděleními se můžeme cíleně modlit za jednotlivé pracovníky a jejich potřeby. Jsme zde vybízeni, abychom nepřednášeli všeobecné, nýbrž konkrétní prosby. Bratr Kelly jednou napsal, že Pán by se nás někdy po modlitební hodině musel zeptat: „Copak mám udělat? Co jste nyní vlastně chtěli?“, protože vyslovujeme jen všeobecné modlitby bez konkrétních proseb.
Pavel jmenuje Koloským jeden předmět modlitby: „Modlete se současně i za nás, aby nám Bůh otevřel dveře slova.“ Někdy čteme o bratrech v díle Páně, jimž jsou otevřeny mnohé dveře. Ale Pavel si nevyprošuje mnohé, nýbrž jen jedny otevřené dveře. Není totiž možné projít současně vícero dveřmi. Právě v díle Páně je důležité krok za krokem poznávat v závislosti na Pánu, kterými dveřmi máme jít. Když někdo pracuje déle v díle Páně, je tu nebezpečí rutiny. Pak už nejsme skutečně závislí na Pánu. Možná si řekneme: Už dlouho jsem nebyl v místě X, tak bych tam teď zase mohl jít. To není závislost. Spíše se musíme ustavičně ptát, kde nám Pán otevírá dveře, abychom jimi mohli jít.
Apoštol nechtěl jen zvěstovat Boží evangelium, nýbrž představit celou pravdu. Je to tragédie, že lidé oddělili dobré poselství o záchraně od Kristova tajemství. Tak potom se v díle Páně často myslí jen na to, aby lidé byli zachráněni před soudem. Ale je stejně tak důležité, uvádět je do tajemství Kristova. Vlastně je to tajemství Církve, ale nikdy to tak není nazváno. Tajemství Kristovo je nám představeno v Listu Efezským. Je to ta pravda, že jsme děti Boží, synové a dědicové, a že společně se všemi vykoupenými tvoříme jedno tělo. Pavel chtěl toto tajemství Kristovo zvěstovat a byl připraven za to trpět. Proto byl v poutech.
Pavel dále prosí Koloské, aby se za něho modlili, aby jeho zvěstování se dělo správným způsobem. Nejprve jim představil, co chce mluvit: tajemství Kristovo. Nyní se mají za něho modlit, aby věděl, jak je má zvěstovat. To je důležitá věc. Nejen obsah musí být správný, nýbrž také balení. Tón dělá hudbu. Musíme najít správný tón, aby Slovo nebylo jen zvěstováno, nýbrž aby také bylo přijímáno do srdcí a uskutečňováno v životě.
Verš 5: Choďte v moudrosti vůči těm, kteří jsou vně, vykupujíce příhodný čas.
Když pracujeme v díle Páně, jsme pozorováni, jak chodíme, tj. jaký život vedeme a jak se chováme. Naše chození v životě je proto důležité a má být v moudrosti. To znamená, že Boží slovo správně používáme na praxi svého života. Je možné Boží slovo používat naprosto špatně. Jeden bratr byl zlý a tvrdý na svou ženu. Znal zvlášť dobře místo Bible „vy ženy, podřizujte se svým mužům“. Měl sice známost, ale neměl moudrost, když stále znovu citoval tuto větu. Známost a moudrost by v jeho případě znamenaly uskutečňovat výzvu „vy muži, milujte své ženy a nebuďte k nim příkří“. Jakub píše ve svém Listu: „Jestliže se ale někomu z vás moudrost nedostává, ať si ji vyprosí od Boha, jenž všem ochotně dává a nic nevyčítá, a bude mu dána.“ (Jak. 1,5) Vlastně by musel napsat: Vám všem chybí moudrost. Když to takto řeknu, uzavře polovina adresátů své srdce. Proto říká: „Jestliže se ale někomu z vás nedostává.“ Tak se můžeme od Jakuba učit, jak něco máme říkat. Když svým chozením Pána ctíme a chceme podporovat dílo Pána, smíme Boha prosit o moudrost, abychom Jeho slovo správně používali na okolnosti svého života.
Této výzvě není někdy správně rozuměno. Někdo myslí, že je třeba v díle Páně pracovat pokud možno 24 hodin denně. To ale není míněno. Spíše to znamená: Dělat ve správnou chvíli to správné, anebo: Chopit se příležitosti. Nemůžeme každého člověka, kterého potkáme, oslovit a mluvit s ním o Pánu Ježíši – pokud k tomu nejsme zvláště obdařeni. Jsou věřící s takovým obdařením. Ale většina z nás to nemůže. Zde jsou ale míněny chvíle, které navodí Bůh, příležitosti, které my často, žel, necháme projít. Pak příhodný čas nevykupujeme.
Verš 6: Vaše slovo buď vždy v milosti, kořeněno solí, tak abyste věděli, jak máte jednomu každému odpovědět.
Dbejme zde na pořadí. Není napsáno v soli, kořeněné milostí! V milosti znamená: přívětivým způsobem hledat blaho toho druhého. Co tedy je sůl? Sůl je koření, které dává pokrmu chuť. Když je slovo mluveno v milosti, mile, dává sůl určité božské koření a sílu. To má vyznačovat naše slova, když chceme pracovat v díle Páně. Mají tedy být vlídná a nikoli ostrá, ale přece s určitou silou. Sůl je také konzervační prostředek proti plísni. Musíme mluvit a ve svém životě se chovat tak, že to má účinek proti zlu. K porozumění nám může pomoci místo z Efezským 5,11: „Nemějte účast na neplodných skutcích tmy, spíše je trestejte.“ To je sůl, která musí být přimísena k naší řeči jako prostředek proti zlu.
V díle Páně jsou tedy tyto tři činnosti: nejprve modlitba, potom chození a za třetí slovo. Tím rozumíme ústní zvěstování, ale také rozdávání spisků.
Pavel se při myšlence na dílo Páně zmiňuje ve verších 7-17 o různých osobách. V následujícím se zamyslíme nad sedmi spolupracovníky, a přitom popíšeme jejich zvláštní úkol v díle Páně. Přitom poznáme, že ne každý má stejný úkol, nýbrž že Pán každému přidělil nějaký jiný úkol.
Nejprve si připamatujeme důležitou zásadu, která nám je připomenuta v napomenutí Archippa: „Hleď si služby, kterou jsi od Pána obdržel, abys ji splnil.“ Dílo Páně není dílo bratrů, ani dílo místního shromáždění, nýbrž dílo Pána Ježíše, a On určuje své služebníky. Ne shromáždění, nýbrž Pán vysílá své dělníky. Dostávají svoji službu od Pána. Je přirozené, že někdy používá také bratry, kteří nás povzbudí, abychom něco konali. Nevolá na nás přirozeně z nebe, co máme dělat. Jestliže je naše srdce před Pánem pocvičené, poznáme, kterou službou nás pověřil. Tato zásada je důležitější než osoby, jimiž se chceme zaměstnávat: Pán jim dal tu službu.
Verše 7 a 8: Všechno, co se mne týká, vám oznámí Tychikus, milovaný bratr a věrný služebník a spoluslužebník v Pánu, kterého jsem k vám poslal právě proto, aby se dověděl vaše okolnosti a potěšil vaše srdce, …
Tychikus tu zastupuje dobrou informaci podle Boha. To je důležitý činitel v díle Páně. Tychikus uměl podle Boha podávat zprávu o bratřích. Tak byl dílu Páně prospěšný a ne škodící. My mluvíme někdy o bratrech ke škodě díla Páně. Ale zde máme v Tychikovi věrného služebníka. Je nazván také spoluslužebníkem, to znamená, že uměl spolupracovat s druhými.
Nyní šel do Kolos, aby věřícím sdělil, jak se daří apoštolu Pavlovi ve vězení. To byl první důvod jeho cesty. Za druhé ho Pavel poslal, aby se dověděl o okolnostech Koloských, a mohl tyto informace přinést zpět. Dobré informace potřebujeme v malém i ve velkém a od místa k místu.
Verš 9: … s Onezimem, věrným a milovaným bratrem, který je od vás; ti vám oznámí všechno, co se zde děje.
Onezimus, věrný a milovaný bratr, doprovázel Tychika. Zde je velkou myšlenkou, že byl svědkem. Dosvědčil správnost Tychikovy výpovědi. To vyplývá z toho, co apoštol píše: Ti vám oznámí všechno. 2. Korintským 13,1 říká: „Z úst dvou nebo tří svědků bude potvrzena každá věc.“ Není dobré, když nějaká informace přichází jen od jednoho bratra. Vždy je potřebné a důležité, aby byla potvrzena nějakým věrným svědkem, jako je to zde očekáváno od Onezima, uprchlého otroka. Nyní byl užitečný v díle Páně. Pravděpodobně v Kolosách nedržel velké řeči. Stál vedle Tychika, když ten podával zprávu, a možná jen kýval hlavou. Jsou bratři, kteří mluví, a jsou bratři, kteří mlčky potvrzují.
Verš 10: Pozdravuje vás Aristarchus, můj spoluvězeň, a Marek, synovec Barnabášův, ohledně kterého jste obdrželi příkaz (když k vám přijde, přijměte ho),…
Marek zastupuje napravení ve službě. Je velmi krásné, že toto existuje. Marek ve službě zklamal, ale byl napraven. To nám dává naději vzhledem k takovým, kteří zklamali. Ale také to dodává nám samým odvahu, „neboť my všichni klopýtáme často“ (Jak. 3,2). Markův příběh je nám líčen ve Skutcích apoštolů:
Když srovnáme Marka s Petrem, všimneme si, že Petr svůj pád ihned poznal, a proto byl napraven rychleji. Když ho zasáhl pohled Pána, ihned vyšel ven a hořce plakal. V den vzkříšení měl osobní setkání s Pánem a o několik dní později Jím byl veřejně obnoven. Nyní mohl Pán svého učedníka Petra opět použít ve své službě. Tak obdržel na začátku Skutků apoštolů úkol, aby mluvil k izraelskému národu. Mohl lidem dokonce říci: „Vy jste zapřeli Krista,“ – ačkoli on sám Jej zapřel. Ale u Marka to nešlo tak rychle. V tom vidíme jistě Boží moudrost. Když u nějakého věřícího napravení trvá dlouho, pak je také zapotřebí delší doba, než je opět použitelný v díle Páně. Přesto chtějme pevně držet to, že plné napravení je velký div Boží milosti!
Verše 12 a 13: Pozdravuje vás Epafras, který je od vás, služebník Krista Ježíše, který za vás ustavičně zápasí v modlitbách, abyste stáli dokonalí a plně přesvědčení ve vší Boží vůli. Neboť mu vydávám svědectví, že má mnoho námahy o vás a ty v Laodiceji a v Hierapoli.
Epafras tu je zmíněn podruhé. Při uvažování o kapitole 1,7 jsme už o něm podrobně přemýšleli. Tam jsme především poukázali na dva velké úkoly služebníka, které jsou u něho krásně vyjádřeny: sloužit a modlit se. Dva předměty modlitby, které zde měl za Koloské, ukazují další dva body ve službě pro Pána. Když prosí, aby stáli dokonalí ve vůli Boží, přeje si, aby skrze kázání byli přivedeni ke známosti křesťanské pravdy a aby bylo vidět odpovídající chování. Prosba, aby byli plně přesvědčení, ukazuje, jak je důležité, aby křesťanská pravda byla uchopena a ochraňována v srdci. To dává přesvědčení srdce, které odolá i útokům a těžkostem. Tyto dva předměty modlitby by měly ležet na srdci každému služebníku Pána.
Verš 14: Pozdravuje vás Lukáš, milovaný lékař, a Démas.
Lukáš napsal dvě knihy Svatého Písma: Lukášovo evangelium a Skutky apoštolů. Jinak je jmenován ještě třikrát. Zde je zmíněno jeho povolání. Ve Filemonovi 24 je nazván spolupracovníkem. Ve 2. Timoteovi 4,11 Pavel píše: „Jediný Lukáš je se mnou.“ Také tento příklad nám dává naučení pro pracovníka v díle Páně:
Osvědčil se při práci. To je nezbytný předpoklad, abychom mohli pracovat v díle Páně. To nalézáme všude ve Svatém Písmu. Příkladem je Mojžíš, který po 40 let pásl stádo svého tchána. Nebo David, který pásl ovce svého Otce. Osvědčil se, když přemohl lva a medvěda. Ve svém pozemském povolání ochraňoval své stádo. Tak ho Bůh mohl vzít od stáda a ustanovit pro službu při Božím lidu. O Lukášovi zde nečteme, že byl slavným lékařem. Člověk nemusí být v povolání slavný. Ne, on byl milovaný lékař, protože se v povolání osvědčil.
Je zajímavé krátce pohledět na Lukášovy inspirované spisy. Lukášovo evangelium a Skutky tvoří jednu jednotku. Lukáš obdržel od Pána úkol ukázat Boží milost, jak je nabídnuta lidem. Když bychom chtěli dát nad Lukášovo evangelium nějaký nadpis, mohli bychom vzít 2. Korintským 5,19: „Totiž že Bůh byl v Kristu, smiřuje6 svět se sebou samým.“ Tímto Evangeliem nám je ukázáno, že Bůh poslal svého Syna, a tím podává světu smiřující ruku. Druhá část Evangelia nám ukazuje, že tato nabídka smíření byla všeobecně odmítnuta a Pán Ježíš byl zabit. Ale na kříži, kde lidé Božího Syna zabili, byl položen základ smíření.
Jako nadpis nad Skutky apoštolů bychom mohli dát 2. Korintským 5,20: „Tak jsme nyní /my/vyslanci pro Krista, jako kdyby Bůh skrze nás napomínal; prosíme na místě Krista: Nechte se smířit s Bohem!“ Slovem my jsou míněni apoštolové. Tento verš shrnuje celý obsah Skutků. Existencí a úkolem apoštolů Bůh ukázal, že svoji nabídku milosti udržuje přes ukřižování svého Syna. Skutky apoštolů nemají vlastní závěr, protože nabídka milosti trvá až do-dnes. Bůh na Kristově místě prosí: Nechte se smířit s Bohem! Nemusíme tu říci: Kde je takový Bůh jako Ty, který má takové srdce lásky, který v svém srdci chová takovou trpělivost pro své nepřátele!
Apoštol se zmiňuje ještě o Démasovi, avšak bez dalšího komentáře. Někdy jsou pracovníci v díle Páně, o kterých nemůžeme říci ani dobré ani zlé. Takový byl v této chvíli Démas. O několik let později o něm je ve 2. Timoteovi 4,10 napsáno: „Démas mne opustil, protože zamiloval nynější věk.“ Ale nyní to nebylo ještě tak daleko. Proto ho Pavel jmenuje jen jménem. To chtějme také činit, když nevíme, co si o některém pracovníkovi máme myslet. Musíme počkat, jak se vyvine.
Verše 15-17: Pozdravte bratry v Laodiceji a Nymfy a shromáždění, které je v jeho domě. A když Dopis bude u vás přečten, učiňte, aby byl čten také ve shromáždění Laodicejských a také vy si přečtěte ten z Laodiceje; a řekněte Archippovi: Hleď si služby, kterou jsi od Pána obdržel, abys ji splnil.
Archippus je příkladem zahálčivosti, trochu lenosti. To je nám všem trochu vlastní: „Trochu spánku, trochu dřímoty… poležet si.“ (Přísloví 6,10) Bůh nás musí stále znovu povzbuzovat, abychom v díle Páně pracovali dále. Na nás všechny volá: „Hleď si služby, kterou jsi od Pána obdržel, abys ji splnil.“ Nebuďme tedy zahálčiví, neboť jde o našeho Pána a o Jeho dílo.
Verš 18: Pozdrav mou, Pavlovou rukou. Pamatujte na má pouta. Milost buď s vámi!
„Když se nic nedělá, nic se neudělá.“ To platí i pro dílo Páně. Možná že si někdo myslí: To přece musí působit Pán. Ale chtějme pevně držet: Když my se nebudeme usilovat, také nic nevznikne. Práce v díle Páně je tvrdá práce. Kdo chce pro Pána pracovat a domnívá se, že může vést pohodlný život, ten se mýlí. V 1. Korintským 15,10 to objasňuje ve vztahu ke své službě: „Ale skrze Boží milost jsem to, co jsem; a jeho milost vůči mně nebyla nadarmo, nýbrž pracoval jsem mnohem více než oni všichni.“ Skutečně pracoval více než druzí apoštolové. Avšak on píše dále: „Ne ale já, nýbrž Boží milost, která byla se mnou.“ Je tedy zapotřebí naše úsilí v díle Páně. Ale přes všechno úsilí musíme vyznat: Jsme neužiteční služebníci. Když tedy skrze horlivou práci v díle Páně vznikne ovoce, není to nic jiného, než působení Boží milosti. Proto také Pavel končí List Koloským větou: „Milost buď s vámi!“
u