Job 19,26-27
To znamená, že bude skutečné vzkříšení – skutečně ne „tělo a krev“ (1. Kor. 15,50) – avšak když Kristus vstal, byl to skutečně On sám. Žádal učedníky, aby se Ho dotýkali a poznali, že tu je tělo (maso) a kosti, ale ne „tělo /maso/ a krev“ (Luk. 24,39), což je přirozený život člověka nyní. Když nadejde vzkříšení, bude tu stále tělo, ale ve slavném způsobu, a budou v něm slavným způsobem kosti; a místo toho, aby tam byla krev jako zdroj života, bude tam duch: božský charakter existence. Když tu nyní je život, může být vylita krev a člověk umírá. Ale když vstane z mrtvých, bude mít tělo, kterého bude možné se dotknout a cítit jej; a je tu moc proměny v této formě (Luk. 24,16).
Nyní jsme všichni omezeni. Tak omezeni, že i silný muž může být zastaven dubovým prknem jen palec silným. Zastaví ho. Ale když přijde ten den, projdeme vším, jako to učinil i náš Pán. Pán úmyslně přišel, když dveře byly zavřené. Můžete mi říci, že u hrobu byl odvalen kámen; ale nebylo to proto, aby Pán mohl vyjít; bylo to proto, aby učedníci mohli vejít dovnitř a vidět, že On odešel. Oslavené tělo má svou vlastní moc a může procházet vším. Nyní to člověk dělat nemůže. Je velmi omezený a slabý. Malá věc ho zastaví nebo i zabije. Ale nebude tomu tak, až bude tělo vzkříšeno v moci neporušitelnosti a slávy.
„Však vždy v těle svém uzřím Boha.“ Job měl skutečně být vzkříšen a opět žít, žít slavným způsobem, na cestě moci a neporušitelnosti. „Kterého uzřím sobě.“ Ach, on se ani v nejmenším nebál Pána. Miloval Ho a myslel na Něho, a těšil se s jistotou na Jeho zásah. „A oči mé spatří jej, a ne jiný!“
W. Kelly,TLIN,17/12/2014