Efezským 4,3
Slova apoštola Pavla zde jsou více než jen podnět nebo vybrané napomenutí. Jeho užití slova usilovat ukazuje na snažnost. To slovo skutečně znamená: „být horlivý“ nebo „podniknout každou námahu“. Ačkoli v Efezským 4 je před námi celé tělo Krista, přece je to místní shromáždění, kde je zachovávání jednoty skutečně podrobeno testu. A to je právě to, kde my tak často chybujeme. Skutečnost mnohých byla vyjádřena tímto způsobem:
„Být nahoře se svatými, které milujeme, to jistě bude sláva; být dole na zemi se svatými, které známe, je jiná kapitola.“
Avšak není žádná omluva pro chození v takové porážce. Jestliže nám Písmo dává příkaz, pak tu bude potřebná milost a síla k jeho splnění. Máme chodit hodně svého povolání, když ve shromáždění pěstujeme vzácné rysy Krista: pokoru, mírnost, trpělivost, snášení se vzájemně v lásce. Takové zachovávání jednoty Ducha bude jako „mast výborná /vzácný olej/“ (Žalm 133,1-2), který dává shromáždění jemnou vůni. Měli bychom být rychlí k uznávání toho, co je z Krista v druhých, a pomalí k vidění chyb. Kdosi řekl: „Je třeba tolik milosti ve mně, abych viděl trochu milosti v druhém.“ Nemáme zachovávat jednotu těla; to by pro nás bylo v porušeném stavu věcí zde na zemi nemožné. Tady je jedno tělo, ono je božsky utvořeno mimo naše snahy.
My všichni jsme zakusili někdy shromáždění křesťanů poprvé a cítili jsme se spojeni s nimi jako rodina. Jan napsal, že „každý, kdo miluje toho, který zplodil, miluje i toho, který zplozen jest z něho“ (1. J. 5,1). Každý věřící ví, že to je pravda, ale kéž hledáme pomoc Ducha Svatého, abychom žili stále více v moci toho. B. Reynolds,TLIN,7/9/2020