Židům 5,12
Novorozenci se živí mlékem, buď své matky, nebo umělým (kojeneckým). Můžete je téměř pozorovat, jak se živí a rostou prostě jen z mléka! Ale v jejich přirozeném vývoji přijde chvíle, kdy začnou také jíst stravu pevnou a ve stále větší rozmanitosti. To je normální a dobré. Vskutku, kdyby zůstali jen na mléce, začali by fyzicky chátrat a byli by ve vážném nebezpečí. Není tomu tak u mnohých křesťanů?
Hebrejští křesťané byli pisatelem varování, že to je jejich případ – oni nebyli schopni přijímat „hrubší pokrm“. Proč? Nyní to už bylo přes 30 let, co Kristus zemřel a vrátil se do nebe. Mnozí z nich byli zachráněni již téměř stejnou dobu (Skutky 6,7). Ale stále prodlévali ve stínech židovství: chrám, oběti, rituály. Bůh byl vůči nim velmi trpělivý kvůli jejich historii a kulturnímu spojení s těmito věcmi. Ale v nějakém bodě se od nich musejí oddělit a vyjít „ven z tábora“ (Žid. 13,13). Náboženství a náboženská tradice mohou být velkou překážkou pro pravý duchovní růst.
Jinou překážkou pro porozumění Božím myšlenkám, jak jsou zjeveny ve Slovu, je tělesné jednání. Jasný příklad toho vidíme u věřících v Korintu. Pavel jim říká: „Mlékem jsem vás živil, a ne pokrmem; nebo jste ještě nemohli, ano i nyní ještě nemůžete. Ještě zajisté tělesní jste.“ (1. Kor. 3,2) Jejich tělesný, a dokonce hříšný způsob života jim v tom bránil. Věřící, kteří jsou novorozenci, když by měli být vzrostlí, jsou výsledkem buď důvěřování v náboženské tradice, nebo dovolování tělesného chování ve svém životě. B. Reynolds,TLIN,22/12/2014