Soudců 4,4.6-9
Izrael opět činil to, co bylo zlé v Hospodinových očích. V této době slabosti a selhání vzbudil Bůh prorokyni Deboru, dceru Lapidotovu, aby soudila Jeho lid. Konala to z klidu svého domova, když k ní přicházel Izrael pro soud. Debořiny zbožnosti je třeba si vážit. Neprosazovala se, ani nepřebírala roli velitele vojska, ale sdělila Barákovi Boží pověření. Bůh vyvolil Baráka, aby vedl 10000 mužů z Neftalíma a Zabulona proti Zizarovi, generálu vojska kananejského krále Jabína. Bitva se měla odehrávat blízko hory Tábor na území přiděleném Zabulonovi. Ani Zabulon, ani Neftalím nevyhnali Kananejce ze svého dědictví. Výsledkem byla vláda krále Jabína v Azor, městě v Neftalímově vladařství, který shromáždil obrovské vojsko 900 železných vozů. Boží poselství k Barákovi bylo: „Dám je v ruku tvou.“ Jako lidé rozumíme tomu, že Barák měl strach. Jeho slabost je ukázána jeho odmítnutím jít, pokud ho nebude doprovázet Debora. Ta důvěřovala Božímu slovu a souhlasila, že s ním půjde, ale řekla mu, že Bůh dá čest vítězství ženě, nikoli jemu. Díky Bohu za zbožné ženy – Deboru a Jáhel, ženu Heberovu, která zabila Zizaru, když u ní hledal útočiště! Jako ženy si netroufaly vstoupit do bitvy samy, ale dělaly to, co na ně připadlo, když zdráhající se Barák váhal uposlechnout Božího příkazu.
E. P. Vedder,Jr.,TLIN,15/12/2014