1. Královská 3,5-7.9
Šalomoun stál před Bohem s nerozděleným srdcem a hledal jen jednu věc: sloužit Pánu v okolnostech, do kterých ho postavil jako vůdce lidu. Prosí Pána za „srdce rozumné“, doslovně: „srdce, které slyší“, neboť slyšení je brána k rozeznávání a porozumění. Aby člověk mohl být moudrý, musí začít nasloucháním moudrosti: „Blahoslavený člověk, který mne slýchá.“ (Přísloví 8,34) Každá pravá služba začíná slyšením. Šalomoun nevěděl, jak „vycházet a vcházet“; mohl se učit jen posloucháním.
Ten, kdo nezačne tím, že se dá zapsat do školy moudrosti, nebude nikdy skutečným služebníkem. Taková byla cesta služby Krista samého jako člověka. „Probuzuje každého jitra, probuzuje mi uši, abych slyšel, tak jako pilně se učící.“ (Izaiáš 50,4) Poznamenejme, že Šalomoun prosí Pána o „srdce rozumné“. Člověk se opravdu naučí znát Boží myšlenky jen srdcem – nikoli inteligencí. Pravá rozumnost je výsledkem lásky ke Kristu. Srdce naslouchá, a když obdrželo naučení, která potřebuje, je učiněno moudrým, schopným rozeznávat mezi dobrým a zlým a spravovat Boží lid. To, co činí roli srdce ve službě tak důležitou, je to, že žádný soud nemůže být podle Boha, jestliže nemá lásku jako své východisko. Zakoušíme to v případech kázně, ve vedení duší i v péči o svaté a o shromáždění.
H. L. Rossier,TLIN,9/12/2014