Jan 3,3.5
V tom památném nočním rozhovoru s farizeem Nikodémem vysvětluje Pán Ježíš, jak bezpodmínečně nutné je nové narození, jestliže člověk chce vejít do Božího království.
To hledání u Nikodéma bylo bezpochyby pravé, jinak by si nedával námahu, aby v noci přišel k Ježíšovi. Věřil, že může své vlastní vědění jako „učitel Izraele“ u Ježíše rozmnožit. Ale vycházel z toho, že jako Izraelita má na základě Božích zaslíbení předem nárok na toto království. Avšak ve skutečnosti Izrael odmítl svého Mesiáše, který přece sám v Sobě ztělesňoval Boží království. Proto při očekávání Božího království teď už nejde o čistě pozemské království. A ať už Židé měli jakkoli velké výsady na základě svého přirozeného původu, tu rozhodně nestačily na nároky, které Bůh musí klást na syny Svého království.
I kdyby se stala ta nemožná věc, aby člověk mohl „po druhé v život matky své vjíti a naroditi se“, výsledek by nebyl jiný než předtím: „Co se narodilo z těla, tělo jest,“ říká Pán. Ne, původ musí být zcela jiný: „Voda a Duch“ – „voda“, Boží slovo ve své očišťující síle, a „Duch“ v protikladu k „tělu“. Nové narození, o kterém Pán Ježíš mluvil k Nikodémovi, je duchovní proces. Skrze něj dostává věřící věčný život – život, který je v souladu s Boží přirozeností. Lidé, kteří to prožili, jsou „znovuzrozeni ne z porušitelného semene, ale z neporušitelného, skrze živé slovo Boží a zůstávající na věky“ (1. Petra 1,23).
DHIN,7/9/2017