Jestliže jsi smutný a sklíčený, snaž se děkovat! Jestliže jsi malomyslný a nakloněný k nářku, snaž se chválit! Chválit a děkovat za co? Nuže, ponechal tě Bůh tak opuštěného, že tu už od Něho nejsou žádná požehnání ani žádný zdroj pomoci v Něm, za které bys mohl být vděčný? Ve 3. kapitole Pláče vidíme velkou stísněnost pisatele, když vyjmenovává všechna svá trápení: „Postavil mne v tmavých místech… Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj. A jakkoli volám, a křičím, zacpává uši před mou modlitbou. Ohradil cesty mé tesaným kamenem… Cesty mé sto- čil… a na to mne přivedl, abych byl pustý.“ (verše 6-9.11) Najdeme tam nějakých třicet nářků o jeho zoufalé situaci, končících tímto smutným způsobem: „Zahynula tě síla má i naděje má, kterou jsem měl v Hospodinu.“
Potom znenadání obrací své myšlenky k Bohu a propuká ve zcela jiný tón: „A přivodě sobě to ku paměti, naději mám, že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávají zajisté slitování jeho. Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda /věrnost/ tvá. Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.“ (verše 21-24) Tak to je, když se obrátíme k Bohu. Shledáme, že tam je vždy mnoho důvodů, abychom Mu děkovali.
Vezmi své těžkosti a trápení k Pánu. Pověz Mu o všem, co tě tísní. Mluv s Ním o tom všem, ale neodcházej, aniž bys Mu děkoval za všechna požehnání, která jsi od Něho přijal, a za všechnu blaženost toho, že Ho máš. Poněvadž On má o tebe osobní zájem jako tvůj Otec, můžeš k Němu jít se vším. Snaž se děkovat! Snaž se chválit! E. C. Hadley,TLIN,27/11/2014