Žalm 36,7.10
Tak jako přirozené slunce někdy zapadá v mracích, tak i křesťan může někdy mít jasné rozednění a ještě jasnější poledne, a přece zapadá v mlze. Ale víme, že když se rozbřeskne den nesmrtelnosti, provždy zmizí poslední stopa zemských stínů. Pán nám zaslibuje, že ačkoli nevíme, co On činí, že „potom zvíš“ (Jan 13,7). Zdá se, jako kdyby nám některé věci zadržoval, aby zkusil naši věrnost a vedl nás k životu v důvěřivé poddanosti.
Ve světle věčnosti uvidíme, že i ty nejtemnější události tohoto života byly světlé Jeho milosrdenstvím, a i ty nejtěžší zkoušky byly jen vážnějšími pohledy na Jeho lásku. Proto se nechtěj zvědavě nebo kriticky zabývat Božím současným jednáním s tebou. Čekej s trpělivostí na ten velký den, kdy vše bude zjeveno. Moje duše, je zde kolem tebe noc? Je napsáno: „Noci zajisté tam nebude.“ (Zjevení 21,25) Buď trpělivá! Tvůj Pán se brzy zjeví, a to slavné zjevení uvede věčný den poledního světla, který nezná žádné šero. Zatím pokorně a trpělivě čekej, neboť „z večera potrvá pláč, ale z jitra navrátí se prozpěvování“ (Žalm 30,5).
Potom „nezajde více slunce tvé, a měsíc neschová se, nebo Hospodin bude světlem tvým věčným, a tak dokonáni budou dnové smutku tvého“ (Izaiáš 60,20). Věčné světlo! Věčné Boží světlo bude slavné, a v nebi budeš radostným občanem bez hříchu, bez zármutku, bez slz. Nikdy se neunavíš slyšením volání: „Svatý, svatý, svatý Pán Bůh všemohoucí, který byl, a jest, a přijíti má“ (Zjevení 4,8).
J. R. MacDuff,TLIN,26/11/2014