Izaiáš 53,12 – přel.
„Proto“ – se vztahuje na neobyčejný čin Božího Služebníka: Vzal na sebe hříchy mnohých a byl kvůli nim dokonce zbit (verše 5 a 11). Svatý Bůh nemohl se Svým milovaným Synem jinak jednat, když mělo být učiněno smíření za hříchy. Ale Bůh Mu dá také odpovídající odměnu: Kristus bude mít „podíl na mnohých“.
Kdo se skrývá za těmi „mnohými“? Snad to jsou mnohé národy a velcí země, králové a vládci, o kterých byla řeč už v kapitole 52,15. Ti všichni budou ležet u Kristových nohou.
Potom tu je ještě druhá skupina: mocní. Ti jsou zde viděni jako Kristovi společníci. Budou vládnout s Ním, s Králem králů. Přitom myslíme na vykoupené, na židovský ostatek a na všechny, kteří se Synem člověka budou soudit svět, dokonce i anděly (1. Korintským 6,2.3). I my budeme přitom!
Ta působivá kapitola končí pohledem na Golgotu. Jakou velkou cenu mělo v Božích očích to, že Jeho Syn dal Svůj život. Dal Otci novou příčinu, aby Ho miloval (Jan 10,17). Lidé tam naproti tomu ukázali největší odmítnutí: Pověsili toho Spravedlivého doprostřed mezi zločince. Ale nebyly to Jeho hříchy, které Pána Ježíše přivedly na kříž. Byly to hříchy věřících, které za ně zástupně nesl. A ještě jednou: On sám nebyl žádný zločinec – On se dokonce modlil za Své nepřátele.
Zaměstnávání se utrpeními Spasitele rozehřívá naše srdce pro Něho.
DHIN,27/8/2017