Izaiáš 53,11 – přel.
Utrpení kříže našeho Spasitele se neomezují na tělesná muka. Jak velmi byla zraněna také Jeho duše! Ovšem žádné z utrpení ze strany lidí nemohlo spolupůsobit na smíření. Tak obsahuje námaha v našem verši jen utrpení, která Spasitel vytrpěl v těch třech temných hodinách. Jak nesnesitelná byla pro Jeho svatou duši, dává tušit výrok: „Nakloň ucha svého k volání mému, neboť jest naplněna /syta/ trápeními duše má.“ (Žalm 88,3.4)
Jak se proto radujeme z toho, že se náš Pán jednou nasytí ovocem Svého díla smíření! Kdysi „rozséval se slzami“, v budoucnosti „přijde domů s plesáním a ponese Své snopy“ (Žalm 126,6 – přel.). Kdysi byl ve Své námaze sám, pak bude obklopen „mnohým ovocem“ (Jan 12,24).
Nemyslíme rádi na to, co pro nás znamená nebe? Ano, i my budeme nasyceni – když uvidíme svého Pána (Žalm 17,15). Avšak nezapomínejme nikdy na Jeho radost, kterou bude mít ze Svých vykoupených!
Bůh ve druhé části verše vede náš zrak ještě jednou na Svého Syna, jak byl zde na zemi. On byl Jeho Služebník. Byl moudrý Služebník (kap. 52,13 – elb. př.) a byl spravedlivý Služebník. Hlavní cíl Jeho služby spočíval ve vyučování lidí k životu v souhlasu s Boží vůlí a podstatou. Zvláště to platilo těm „mnohým“, to znamená věřícím, jejichž nepravosti On potom na kříži vzal na Sebe. Nemůžeme dosti vzhlížet ke kříži, kde Ježíš Kristus, ten Spravedlivý, za nás nespravedlivé trpěl, „aby nás přivedl k Bohu“ (1. Petra 3,18). DHIN,20/8/2017