Jakuba 5,1-3
Je udivující i zarážející, jak bohatství a prosperita přišly k tomu, že jsou ztotožňovány či vetkávány do látky populárního křesťanství. Ať to je takzvané „evangelium prosperity“, nebo lstivější, ale stejně tak nebezpečné sledování „amerického snu“ – se v pohledu mnohých stalo představitelem křesťanství.
Avšak když se obrátíme k Božímu slovu, shledáme něco zcela jiného. Když Pán Ježíš přišel na tento svět, bylo to obrovské snížení se z nebe k přijetí lidského těla; ale nejen to, On se také „stal chudým“ (1. Kor. 8,9). Jeho rodina byla chudá. Byli Galilejští z Nazareta, kteří dali oběť předepsanou pro chudé (Luk. 2,24; 3. M. 12,8). Kristus přišel, aby kázal evangelium chudým, kteří Ho vždy rádi slyšeli. Apoštol Jakub napsal: „Zdali Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království?“ A odsuzuje ty, kteří opovrhovali chudými (viz Jakuba 2,1- 9). Jeden verš z knihy Přísloví to shrnuje: „Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho.“ (Přísloví 14,31) Jakub jde dále a říká, že když „přijímáme osoby“ (to znamená, že ctíme jednoho člověka a druhého ne, podle jejich finanční situace), hřešíme. Máme „pamatovat na chudé“ a neoddělovat je od evangelia (Gal. 2,10). Avšak měli bychom se vyvarovat „sociálního evangelia“, neboť chudé budeme vždy mít s sebou (Mat. 26,11).
Máme být spokojeni s tím, co máme, neboť pravé uspokojení se nalézá v pobožnosti (1. Tim. 6,7-9). Je to vážná věc vidět, že Bůh bude v posledních dnech soudit bohaté, kteří utiskovali chudé. Velcí finanční baroni a obchodníci budou kvílet při příchodu Pána (Zjevení 18,9-15).
B. Reynolds,TLIN,12/11/2014