Job 1,1.9; 42,12
Satan rozuměl Jobovi. Znal působení té zkažené přirozenosti, kterou zformovala jeho vlastní lež v zahradě Eden. Řekl: „Zdali se Job darmo bojí Boha? Zdaž jsi ty ho neohradil?… Kůži za kůži, a všecko, co má člověk, dá za sebe samého.“ (Job 1,9-10; 2,4) A je to vážná a hrozná myšlenka, že nás zná tak důkladně a rozumí zdrojům myšlenek a vůle v nás.
Ale ačkoli Satan tak rozuměl Jobovi, nerozuměl Bohu. Rady milosti jsou nad ním. A kvůli tomu vždy v historii tohoto světa porážel sám sebe, zatím co si myslel, že nad námi získává výhodu. Neboť se musí setkat s Bohem právě v té věci, kterou dělá, a v úmyslu, který plánuje proti nám.
Když se Satan postavil do cesty Adamovi v zahradě, tu se ke svému zmatení setkal s Bohem, a Boží zaslíbení oznámilo jeho vlastní osud (1. M. 3,14-15). Když ponoukal Davida, aby sečetl lid, bylo objeveno Ornanovo humno, a místo, kde se milosrdenství radovalo proti soudu, se stalo místem pro chrám (1. Par. 22,1). Když prosíval apoštoly jako pšenici, dostal odpověď v Ježíšově modlitbě, a místo aby víra zahynula, bratři byli posilněni (Luk. 22,31-32). A nade vše, když se dotkl Pána Ježíše na kříži, právě ta smrt, kterou působil, byla pro něho dokonale vykonanou zkázou (Žid. 2,14).
J. G. Bellet,TLIN,11/11/2014