Izaiáš 53,9 – přel.
Hned od Ježíšova narození bděl Bůh nad tím, aby Jeho Synu byla zde na zemi vzdávána čest, která Mu náleží. Král Herodes Ho například chtěl nechat zabít. Ale Bůh se postaral o to, aby přišli mágové a klaněli se Mu. Když jeden farizeus Ježíšovi, svému hostu, odmítl prokázat zdvořilost, poslal Bůh ženu, která Jeho Synu pomazala nohy (Matouš 2,1-12; Lukáš 7,36-50).
Když vůdcové lidu odsoudili Ježíše k smrti a ukřižovali Ho mezi dvěma zločinci, naplnilo se proroctví: „A s nešlechetnými počten jest.“ Avšak Bůh dal skrze jednoho z těch dvou zločinců dosvědčit: „Tento nic nenáležitého neučinil.“ (Lukáš 22,37; 23,41)
Ohledně místa Ježíšova hrobu měli Jeho nepřátelé také své úmysly. Měl být s bezbožnými. Chtěli snad Spasitele někde zahrabat? Možná. Ale Bůh zasáhl. Poté, co ho voják bodl kopím, se už žádný nevěřící nesměl dotknout Ježíšova těla. Bůh byl bezvadným jednáním Svého Syna uprostřed vší nepravosti tak velmi poctěn, že Jej nyní dal ctihodně pohřbít. Bohatý Josef z Arimatie si dal vytesat novou hrobku a do ní položili Ježíšovo tělo – zavinuté do čistého, jemného lněného plátna (Mat. 27,59.60).
Tak Bůh poctil Svého Syna. A přece nezůstal Pán slávy ušetřen toho, aby „za všechno okusil smrti“ (Židům 2,9). Jak hrozná pro Něho byla ta smrt, naznačuje hebrejský text. Vlastně tu je napsáno: „U bohatého byl ve svých smrtích.“ Množné číslo vyjadřuje mučivý způsob Jeho smrti. Jaká je naše odpověď na Jeho smrt, kterou pro nás vytrpěl? DHIN,6/8/2017