Lukáš 22,50.51
Typický Petr, mohli bychom si myslet. Druzí učedníci se Pána alespoň zeptali: „Pane, budeme-li bíti mečem?“ (v. 49) Petr naproti tomu – v Janu 18,10 je jmenován jménem – dlouho neváhá a udeří. Vzpomeňme si: Jeho Pán, kterého miloval, měl být zajat! Je jasné, že tady nechtěl nečinně přihlížet.
Později tentýž Petr píše ve svém Prvním dopisu o svém Pánu: „…, kterýžto, když mu zlořečili, nezlořečil zase; trpěv, nehrozil, ale poroučel tomu, který spravedlivě soudí.“ (1. Petra 2,23) Jaká proměna! Tu si naplno uvědomil, že Pán Ježíš, Syn živého Boha, bez protiřečení strpěl vše, co Mu hříšníci činili, a předával se Svému Bohu.
Jak muselo Petra zahanbit, když Pán ihned uzdravil ucho toho služebníka! U Krista nebyl žádný pocit msty. Naopak, opět uvedl do pořádku, co Jeho učedník v nadměrné tělesné horlivosti způsobil. Petr se tehdy ještě tak dobře neznal. Ačkoli ho Pán varoval, nechtěl věřit, že Jej už tak velmi brzy zapře.
Jak milostivý je Pán, že selhání Svého učedníka před světem „spravuje“! Možná že jsme už také spontánně a nerozmyšleně jednali, přestřelili jsme a udělali škodu. Anebo jsme druhé lidi, možná dokonce i věřící, nechtěně zranili! A také pak byl náš věrný Pán připraven v milosti toto napravit, uzdravit a ovázat.
DHIN,3/8/2017