Izaiáš 53,8 – přel.
Existovala v lidské historii někdy taková justiční vražda, jako tehdy v Jeruzalémě? Ježíš Kristus, ten Spravedlivý, byl odsouzen tak nespravedlivým způsobem, že celý soudní proces byl jedním jediným porušením zákonů. Bůh nakonec nemohl déle přihlížet. Vzal Svého Syna z dosahu těchto převrácených soudců. Vzal Jej pryč. Být vyňat, pro Krista ovšem neznamenalo být osvobozen! Ne, znamenalo to: vyňat, aby zemřel.
V otázce: „Kdo vysloví jeho rod?“ vyjadřuje Bůh Svou nelibost nad Ježíšovými současníky. Generace, která si celou svoji nenávist vylévala na Božím Synu, nemá už být jmenována; nemá žádnou budoucnost (srv. s Žalmem 1,6; 16,4). Vložila na sebe velkou vinu, když svého Mesiáše „vyťala“.
Ta řeč je velmi obrazná: Vytětí je vědomé jednání, často také velmi bolestivé a rovněž žádný přirozený pochod. A tento obraz používá Duch Boží pro smrt Pána Ježíše. Jak nehorázně mučivá byla Jeho utrpení na kříži a jak pro Něho bylo nepřirozené, aby zemřel. On měl život sám v Sobě – a přesto byl vzdálen ze země živých!
Na konci našeho denního verše se mění pohled od soudu lidí k Božímu soudu: Bůh trestá Krista „pro přestoupení mého lidu“. Přitom se jasně ukazuje: Jeho Syn je naprosto nevinný; Jeho stihne trest jen zástupně, trest, který si zasloužili druzí – nesl i můj trest!
DHIN,30/7/2017