Malachiáš 2,10
1. Janův 2,23 – ČSP
Bible nám na mnoha místech představuje Boha jako Otce. Avšak charakter vztahu dítěte k otci není v žádném případě tentýž. V knize Malachiáše je Bůh jako Stvořitel, jako původ všeho lidského života, nazván také otcem. Také ve vztahu k izraelskému lidu v jeho celku je Bůh Otec: On si tento lid celkově utvořil a zvláště se o něj staral. Avšak teprve v Novém zákoně poznáváme Boha jako osobního Otce každého jednotlivého věřícího.
Pán Ježíš říká v modlitbě ke Svému Otci: „Oznámil jsem /zjevil jsem/ jméno tvé lidem, které jsi mi dal ze světa.“ (Jan 17,6) Předtím se nikdo nemohl v tomto zcela osobním smyslu těšit ze vztahu k Bohu jako k Otci. A Kristus po Svém vzkříšení říká Marii: „Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, a k Bohu svému, a k Bohu vašemu.“ (Jan 20,17)
Tento nově zjevený, nejvyšší vztah nás lidí k Bohu Otci, je založen na výkupném díle našeho Pána Ježíše, na Jeho smrti, Jeho vzkříšení a na Jeho nanebevstoupení. Je s Ním nerozlučně spojen. „Každý, kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce.“ (1. Janův 2,23 – ČSP) Tím jsou z tohoto vztahu vyloučeni všichni, kteří Boha snad rádi přijímají jako milujícího Otce, ale s Pánem Ježíšem nechtějí mít nic společného.
Když věříme v Pána Ježíše, radujeme se z tohoto přímého vztahu k Bohu Otci, „neboť sám Otec miluje vás, protože jste vy mne milovali a uvěřili, že jsem já od Boha vyšel“ (Jan 16,27).
DHIN,13/5/2017