Jeremiáš 31,3
Věřící, přenes se v představách k začátku, než byla nebeská tělesa postavena do prostoru, k chvíli, kdy začal čas a Bůh přebýval ve vznešené samotě sám. Uvědom si, že i tehdy myslel na tebe a že Jeho myšlenkou byla láska! Náš verš se obracel k Izraeli, ale můžeme ho s užitkem použít na nás.
Přemýšlej o svrchovanosti Boží lásky. Nepřitáhl nás k Sobě pro něco v nás, kvůli něčemu z naší ubohé zemské lásky nebo kvůli nějaké předzvěděné dobrotě na naší straně. Milost je důvodem pro všechno, co On učinil. Jeho láska byla od začátku nekonečná láska. Láska stvoření tu byla včera, a zítra možná zmizí, ale Boží láska nikdy nepřestane.
Chtějme uprostřed nedůvěry svých pochybujících srdci s jejich proměnlivými pocity s rozkoší zvažovat tuto vzácnou myšlenku. Zde je dlouhá linie nepřerušené lásky, týkající se minulosti a budoucí věčnosti. Přemýšlejme o té obdivuhodné skutečnosti, že na samém počátku měl na mysli naše budoucí štěstí a nebeské požehnání. Myslel na to, co s námi učiní! Táhne nás mravní mocí kříže: „A já, budu-li povýšen od země, všecky potáhnu k sobě. (To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.)“ (Jan 12,32-33) Jeho vůlí je, „aby ukázal ve věku budoucím nepřevýšené bohatství milosti své a dobroty své k nám v Kristu Ježíši“ (Ef. 2,7). Chtějme všichni říci: Táhni mne, Pane, a poběžím za Tebou. Ukazuj Svou přívětivost uloženou a zjevenou ve Tvém drahém Synu. Způsob, abych Ho a Tebe miloval, protože Ty jsi nejprve miloval, tolik miloval, mne.
J. R. MacDuff,TLIN,18/10/2014