Rut 2,17.18
Nad mým psacím stolem je tisk olejomalby Sběračky klasů od J. F. Milleta. Je to obraz ze starých dob. Tři ženy se shýbají, aby sbíraly jednotlivé klasy, které při žni zůstaly ležet – to je namáhavá práce.
Nám je dnes tato činnost z velké míry cizí. Ale Bůh používá ve Svém Slově právě tento obraz, aby nám ukázal, jak číst Jeho Slovo a jak si je pro sebe máme osobně přivlastňovat. Naše sbírání začíná tím, že Boží slovo čteme nebo slyšíme. Ale „klasy“ leží na zemi. Když se osobně nenamáháme, abychom rozuměli Božímu slovu, nepřijdeme k ničemu. Povrchní čtení Bible nebo jen poslouchání na půl ucha, nás nepřivede dále.
Jsou to jednotlivé klasy, ne snopy. Pro každý klas se člověk musí sehnout. Je potřebná píle a vytrvalost, abychom našli dostatek duchovní potravy pro sebe samé, a potom, tak jako Rut, mohli něco dát dále druhým.
Avšak sebráním klasů nebyla práce Rut ještě ukončena. Večer musela sebrané klasy ještě „vymlátit“, to znamená oddělit zrníčka od jejich obalů, aby je mohla požívat jako potravu. Z toho se učíme, že nestačí Boží slovo číst a všeobecně mu rozumět. Přečtené slovo se stane pokrmem pro naše duše teprve tehdy, když je použijeme na svou osobní situaci a na své potřeby.
Ten, kdo chce růst a zároveň být pro druhé požehnáním, nemůže jinak, než vynaložit snahu. Avšak radost a odměna vyváží každé zřeknutí se a každou námahu.
DHIN,20/7/2017