Izaiáš 53,5.6 – přel.
Vrcholem utrpení Krista bylo, když na Golgotě byla tma. Tam se On stal „smířením za naše hříchy“ (1. J. 2,2 – přel.). Nemůžeme změřit, jak těžké pro Něho bylo toto utrpení.
„Zraněn“ a „zbit“ – to se zde nevztahuje na zlé nakládání ze strany lidí, jakkoli bylo brutální a bolestivé. Zde to je spravedlivý Bůh, který Svůj svatý hněv obrátil proti Svému Synu – kvůli našim hříchům. Tyto rány byly nesrovnatelně bolestivější než bičování a ukřižování. V Božím soudu byl náš Spasitel ve Své duši nesrovnatelně tíže zraněn než posměchem lidí, který Mu už předtím způsobil velmi mnoho bolesti (Žalm 69,21).
A proč to všechno? Podívejme se ještě jednou na znění našeho dnešního verše: My jsme bloudili a my jsme byli svémyslní. Byly to naše nepravosti a naše přestoupení, které Mu připravily tato hrozná muka. Chtěl nás vykoupit a dát nám pokoj a uzdravení. Na rozdíl od neobrácené části židovského lidu, která tuto skutečnost pozná teprve při zjevení Krista, máme my tu milost, že můžeme chválit našeho Spasitele už dnes a děkujeme Mu za Jeho čin lásky.
DHIN,16/7/2017